Říjen 2014

Sobotní výlet!

26. října 2014 v 20:52 | Markéta Kaki
Ahoj! včera jsem byla na celodenním zájezdu někam do prčic s mamkou. bylo to fajn, a já se s vámi teďka podělím o moje zážitky.

Jízda tam - hrůza děs :)) jeli jsme dlouho osobním autobusem a tam byl děsný hluk. já jsem se aktivně zúčastňovala konverzace, a tak mi ta cesta (naštěstí) rychle utekla. seděla jsem na zadním sedadle skoro u okna, a ty kluci se bavili o hororech či co. já jsem z toho byla celkem na větvi, protože horory nesleduju, ale to "ble, to musel být humus" když to kluci s tima hororovýma scénama přeháněli, to jsem si opravdu neodpustila.

Mladečské jeskyně - když jsme vystoupili, šli jsme chvíli podivnou ulicí, kterou jsem přesně viděla v jednom snu. potom jsme došli k divné budově která vypadala jako hotel nebo restaurace. po dlooouhém čekání nás chlápek pustil konečně dovnitř. no, abych řekla pravdu, celkem jsem se bála, protože ty jeskyně popírali fyzické zákony. 50% šutrů co tam bylo buď levitovalo, nebo tam nahoře muselo být přišroubované nebo přelepené anebo tam drželo jenom silou vůle. celkem živě jsem si dokázala představit, jak s tím OBROVSKÝM šutrem přestane mít gravitace nervy a jak se celý strop zřítí a mi tam uvízneme a zamáčkne nás to a umřeme a začne 3.světová. to se naštěstí nestalo a já jsem se mohla nerušeně (ha ha) kochat tou velkou jeskyní.

Cesta s jeskyně - šli jsme po modré kolem nějákého močálu a byla tam nějáká brána s šutrů. byla stěna, potom cesta, a za ní obří šutr, co vypadal jako titanik v konečné fázi, a nad tím byl takový most. no, to vám řeknu, bála jsem se pod tou kamennou klenbou projít, protože také popírala gravitaci a zesměšňovala tím Newtona. většina děcek tam lozila po tom titanikovitém šutru, a já i stím klukem co seděl v buse vedle mě jsme se vydali po skalní stěně. ale mamka vyloženě NECHTĚLA, abych tam lezla, a tak jsem (i když nedoprovolně) slezla. ten kluk už byl skoro nahoře, když na něho začali jeho rodiče ječet, aby okamžitě slezl, že ho neponesou. tak (taky nedoprovolně) slezl. šli jsme dál, a tam byla díra v skalní stěně. díra, v ní byla otevřená branka, a za ní byla jeskyňovytá šíleně tmavá chodba. ten kluk tam nakoukl a trochu tam vlezl, okamžitě vylezl a řekl : "fuj, to je hnus!". já jsem se ho okamžitě začala vyptávat, jestli je tam extrement, mrvola nebo mrtvá kočka nebo něco horšího, ale on mě jenom odbyl že "néé". brzo jsme došli k další chodbě. celá skupinka se schromáždila u té chodby, a já jsem uviděla toho samého kluka na vrcholu kusu vééliké skály, která se, jak šlo vidět, před tisíci lety odlomila. hned jsem hledala cestu, jak tam taky vylézt. nakonec jsem tam taky vylezla, nějak. moje máma šla dál se smířeným výrazem. kluk zhazoval listí na svoji sestru dole, a já jsem jedla tatranku. když začal slézat ten kluk, tak jsem slezla taky. jedna paní s výpravy si vzala mobil a šla do té chodby i se všemi dětmi, ale já jsem to nestihla. co mám říkat, byla jsem doost nešťastná. když vylezli, dala jse celá skupina zase do pohybu. zeptala jsem se jedné holky, jestli to stálo za to, a ona řekla že ani ne. celkem jsme si sedly a celou zbylou cestu jsme proplkaly.

Arboretum - nakonec jsme došli ke kopci, na kterém bylo napsané "ARBORETUM" jako kdyby to byl nějáký hollywood. šli jsme tam se skupinou a ukázalo se, že to je botanologická zahrada. hmm, některé stromy byli staré 500 let, a byli tam rostomilé kačeny, ale jinak nic moc. někomu se to líbilo, ale já nejsem kytkovitý typ. bylo to divné. třeba na jedné cedulce byl vyfocený barevný květ a napsaný složitý název, ale za ní byl jenom nějáký zvadlý pórek. takže jsem většinu času fotila kapičku vody na jednom lístku, takže jsem upe vybila foťák.

Oběd - potom nás bus převezl na oběd. nikdo neměl moc hlad, protože jsme skoro všichni užírali za cesty řízky. já jsem si dala palačinku. potom jsme šli se stjně starými děckami před restauraci, protože jeden kámoš měl na mobilu Slender Live, což musíš vlastně utíkat ve slenderem opravdu. je to celkem husté. běhali jsme po náměstí jako šílení, a já jsem se měla asi ušetřit, protože mě začalo potom bolet břicho. ta hra má na starosti asi hodně mobilů, protože kdyš se lekneš, hodíš většinou ten mobil na zem. po tom, co jsme ho málem rozflákali, si ho kámoš zase vzal. škoda.

Noční hrad - hrad Bouzov vypadal ve večerní mlze velice impozantně. na noční kostýmovanou prohlídku jsme čekali hroozně dlouho, a moje bolest břicha dosáhla maxima. seděla jsem na lavičce a snažila jsem se nebrečet. nicnedělání a nehýbání se pomohlo, ale i tak mě břicho bolelo děsivě. představovala jsem si, jak s země vyletí chapadlo a jak stáhne stánek s mincemi pod zem. když nás konečně pustily na nádvoří, hrad se před námi otevřel v celé své velikosti. HUSTÉ! ale já jsem měla dost práce s tím, abych neumřela bolestí břicha, a máma mě nedopovala nějákými prášky. takže to bylo celkem dobré, ale stejně to bolelo jako kdyby mě ze vnitř vyžírala příšera. hrad byl skvělí. totiž, nebyli tam žádní nudní průvodci a zároveň to nebylo pro mimina. zajímavé bylo třeba toto. vešli jsme do místnosti a tam blblo světlo. v "rámu" seděla žena, co vypadala jako figurína. všichni si to mysleli, i já, dokonce ani nemrkla když byl blesk (obdivuji velice)! pod tím rámem byli takové dva schůdky a na ty jsem, s velkými bolestmi, sedla. podívala jsem se na ni, jestli tam ta figurína ještě je a jestli se pořád dívá do blba, ale ona se dívala s pohledem pedofila NA MĚ. no, infarkt klepal na dveře. potom ještě blbly strašně silné blikající světla, tak nešlo nic vidět. potom to bylo už zase normální a ta "figurína" stála vedle paní vedle mě. no, ta chytla jetě s jednou paní infarkt skoro doopravdy, ta figurína byla snad ještě horší než slendy. bylo to prostě boží :)), ale já jsem si to pořádně neužila protože mě bolelo břicho :((

Cesta nach hauze - jeden velký hoRRRor s třemi R. hluk, bolest, děsný, ani jsem neusla. ale žiju, něják jsem to přetrpěla.

doma jsem lehla, a spala. a zdál se mi divný sen o kompu.
ten výlet byl skvělí, až na tu bolest břicha. doufám, že pojedeme brzo na další. bylo to teda lepší, než sedět celí den u kompu, a kdo souhlásí, ať napíše do komentů.
tak ZZ:D!

Ahoj!

20. října 2014 v 17:09 | Markéta Kaki
Ahoj, já jsem Marketa Kaki a tohle je můj první osobní blog! né že bych neměla s blogováním zkušenosti, vytvořila jsem už několik blogů a hojně jsem do nich přispívala, ale byli to blogy s kamarádkama, blogy klubové atd. Nicméně, tenhle blog je můj, a budu do něj psát všemožné kravinky co mě napadnou, psát recenze na moje DĚSIVĚ RETARDOVANÉ videa, a vůbec. no, snad se vám některé blbinky boudou líbit a že mě popřípadě podpoříte! ZZ:D!

ZZ:D = Zatím Zduř :D - skratka kterou budu hojně používat.