Leden 2015

lidi? ehmm...

31. ledna 2015 v 19:59 | Markéta Kaki |  moje blbé kecy co nikoho nezajímají
nevím jak jsem na to přišla ale...
víte co je to creepypasta?
to jsou strašidelné příběhy které se množí ctrl+v ctrl+c neboli pro ty méně vzdělané copypastou...
možná je znáte... Jeff the killer, Sally, Slenderman...
kdo ne, podívejte se na tenhle boží blog:
http://welcometonightmare.blog.cz/rubrika/creepypasta

už víte o co go? :)
chtěla bych psát fanfikci...
co si o tom myslíte? :3
napište do komentářů :) → → → → → → → → → → → → → → → → → → → → → → → ↓↓↓↓↓↓

xXx

30. ledna 2015 v 16:14 | Markéta Kaki
Obloha zešedla
Začíná se stmívat,
Sněží a mé srdce pláče samotou.

V moři sněžné samoty
Mé srdce smutně spívá
Pláče slzy plné not
A nikde není nic a dost
A tíživé korálky not co se roztekly
Prodají se a olovo je obejme
A srdce stále pláče
Tu harmonii táhlou
Kdy narostou ti křídla
A poletíš nad Prahou
A poletíš nad mraky
Sněží a dál se stmívá
A přeletíš to moře samoty
Kde mé srdce dál ji spívá.

Přestalo už sněžit
Je hluboká noc
A mé srdce jde střežit
Samoty moře plné not.

Amanda 3. kapitola

28. ledna 2015 v 15:00 | Markéta Kaki |  Amanda
doučování
dneska po příchodu do školy nám učitelka oznámila, že zjistila, jak udělat aby se učili i línější spolužáci. Lepší žáci je budou doma doučovat. Naneštěstí jsem lepší spolužák i JÁ. Dostala jsem 2 spolužáky. Sanny, které nikdo neřekne nijak než sluníčko, a Anetu, která si nikdy nečese vlasy, a chodí s Markem, který jí mouchy, které uschly na parapetu třídy nudou. FUJ. Nebo to se o ní jenom říká? To je fuk. Ale očividně nebyla s tím, že jí doučuji já, spokojená ani jedna. Kdoby chtěl taky být doučován "pandou", nejnudnější holkou na škole, že? Ale spátky k tomu okamžiku. Umíte si představit moji paniku? Já se neumím na opravdovém světě ani učit, natož tak doučovat! Ale horší je, že je to už dneska a já se nemůžu vymluvit, protože všichni ví, že nemám žádné kroužky. O přestávce se mě zeptaly, s viditelným opovržením k sobě, kde se mají hlásit. Ony se totiž nemají moc rády, protože se hlásí k jiným skupinám, i když je moc neberou. Snad to přežiju!

Vybírat si...

26. ledna 2015 v 17:48 | Markéta Kaki
...A zase si mám něco vybírat. Je to hrůza. Když si vyberu toto tak blablablablá a když tamto tak taky blablablablá. člověk by řekl že lepší je nevybírat si. Ale to je těžké, dívat se na to všechno s nadhledem a ignorovat všechy ty Blablablablá ze spoda. Občas je lepší kompromis... Ale občas se za něj dočkáte jen trojnásobných blbých keců. I když často vypadá jako genialita. A vůbec, nejlepší je složit básničku a nic neřešit.

Žít či nežít?
Vyber si.
Kde kdo dneska strádá
Dobro rychle odezní,
Deprese se skládá.

Chceš či nechceš?
Vyber si.
Ta dvě slova stejná,


mít či nemít?
Vyber si.
Jsou děsivá a děsná.

takový blbý pocit

26. ledna 2015 v 4:56 | Markéta Kaki
(Probudila jsem se ve tři a mam TAKOVÝ BLBÝ POCIT že už neusnu -_- no tak proč sakra nenapsat v půl pátý strašidelný článek na blog, že jo? :D nenené, nic mi neříkejte. Já vím že mi jeblo.)

Mám takový blbý pocit že mě někdo sleduje.

Schovám se pod peřinu a pokouším se usnout.

Mám takový blbý pocit že mě někdo sleduje a je na balkóně.

Přitisknu se zádama ke stěně skouším na to nemyslet.

Mám takový blbý pocit že mě někdo sleduje, je v pokoji a chce mě zabít.

Přejede mi mráz po zádech a mám husinu.

Mám takový blbý pocit že mě někdo sleduje, chce mě zabít a sklání se nad mojí postelí.

Jsem ochromená strachem a bojím se pohnout.

Mám takový blbý pocit že mě někdo chce zabít, leží v mojí posteli a v ruce má nůž.

Nedýchám strachy.

Mám takový blbý pocit že mě to bodlo do zad.

Ajajajaj.

Mám takový blbý pocit že...




že jsem mrtvá.

Amanda 2. kapitola

25. ledna 2015 v 20:01 | Markéta Kaki |  Amanda
(mám to napsané už dávno, ale jsem líná to sem dát, hehe :))

kdekdo by řekl, že díky tomu, že celé volné dny prospím mám špatné známky, ale není to tak. Ve snu se dá učit daleko líp než ve skutečném světě. V osobním snu si můžu udělat pouhou myšlenkou obrovské číslice, potom si je oživit a potom je nechat aby běhaly po světě. Nebo je seřadit tak jak patří. A nebo je nechat aby se zabíjely. Jediné, co mi docela vadí, je že ve snu nemůžu dělat domácí úkoly. Ty si udělám buď ve škole a nebo hned po příchodu ze školy. Po příchodu ze školy se také hned najím a jdu kam? Do postele. Buď se učit nebo být ve společné dimenzi. Ale vyjde to tak na stejno, zábavné je to oboje. Díky tomu mám samé jedničky.

nesmím

25. ledna 2015 v 19:59 | Markéta Kaki
tohle nesmím,
tamto nesmím,
nic moc nejím
klidně nespím
nesmím smát se
nesmím brečet
nejsem sticha
nesmím ječet,
nesmím skákat
nesmím jen stát
existence
nejde vystát.


v zakázané zóně,
mezi dvěma světy,
nesmíme mít city
tajně skládám věty.

KONEČNĚ JE PÁTEK!!!

16. ledna 2015 v 13:50 | Markéta Kaki
Právě jsem přišla domů a jakmile jsem za sebou zabouchla dveře, uvědomila jsem si uplně úžasnou věc. Nevím jestli jste seli toho všimli, ale eneska je PÁTEK! jshdjdjsoxbxhsjsjdbhsjsgwhfvhdjwi neboli bych to nejraději vyječela do celého světa. Pátek. Pátek. PÁTEK!! Konečně! uxjxksfhdkfb miluju pátky! Jak jsem spívala v jedné mojí písničce z 4. Třídy: pátek je muj nejmipejší den...Ale o tom jindy. Klikněte na anketu jak to prožíváte vy: hnedka po ld tou otravnou reklamou -_- :3
ZZ:D

Tajemná osoba

11. ledna 2015 v 19:24 | Markéta Kaki
byla hluboká noc.
u lesa někdo stál.
stál u lesa a křičel.
nebo snad mlčel?
tu už se nikdo nedoví.
snad oboje.
stál tam a tichým křičením se seba pokoušel dostat všechny emoce.
strach. lásku. nenávist. zoufalství.
byla jsem skrčená za keříkem a zděšeně jsem se na ni dívala.
byl to stín, obrys tajemné osoby.
a nebo ne?
skrčená jsem ji sledovala s němým výrazem.
hodinu.
dvě.
ta osoba mě hypnotyzovala.
měla jsem chuť si jít taky zaječet.
dostat se sebe všechny emoce.
strach. lásku. nenávist, zoufalství.
osoba ječela čím dál hlasitěji.
už se nedalo říct že tiše křičí.
křičela na plné pecky.
začalo mi to trhat uši.
chtěla jsem odejít, vzdálit se.....
ale nešlo to.
ta osoba mě zhypnotyzovala.
postavila jsem se a vydala jsem se směrem k tomu stínu.
osoba přestala křičet a odhrnula si kápi.
podívala se na mě.
byla to mladá žena.
mojím největším přáním bylo utéct, ale tělo mě neposlouchalo.
žena měla temné oči a měla na tváři zlomyslný úšklebek.
dívaly jsme se na sebe dlouho.
nebo se mi to jenom zdálo?
možná ano.
nemohla jsem říct ani slovo, v takovém stavu jsem byla.
byla jsem strachy bez sebe.
žena si odhrnula s obličeje neposlušný pramínek vlasů a promluvila.
hlasem jemným, melodickým a přesto pronikavým.
"výtej mezi námi, sestro."