Únor 2015

Leryl 4.kapitola 2/2

27. února 2015 v 19:18 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Další dílek ff Leryl ;) jsem dobrá... Dneska jsem v buse napsala dvě kapitoly :o kdo neuzná, toho umlátím banánem k smrti...)

Venku byla tma. Chvíli stál před domem a rozmýšlel se, kam půjde. K potoku? Ne, to je moc daleko... K starému dubu? Ne, tam budou zase bezďáci... A co třeba na to místo, kde včera spaly ty dívky? To stálo za zamyšlení... Bylo to celkem blízko a šlo se skoro celou cestu hezky jelení stezkou. Vydal se teda směrem jelení stezky a brzy došel blízko místu, kde ho včera málem zabila ta dívka. Zastavil se a pohladil svoje břicho. Obvazy mu zakrývala černá bunda. Najednou spozorněl. Přísahal by, že slyšel vzlyknutí. Někde s dále... Zahodil tuto představu, a šel dál k cíly. A znovu! To se mi jenom zdá... Ale nakonec, když tam došel, zjistil, že se mu to nezdálo. Na místě, na kterém předtím ležely obě dívky se krčila Leryl a vzlykala. Byla celá rudá a po tváři ji stékaly obrovské slzy. Jack se schoval rychle za strom. Pozdě. Dívka si ho všimla a zakřičela: "neschovávej se a pojď mě zabít, já už se bránit nebudu! Pojď mě podříznout, než to udělám sama!!!" vzlykala a Jack pomalu vyšel spoza stromu a blížil se k ní. "Můj život nemá vůbec žádný smysl! Stratila jsem ůplně všechno co jsem stratit mohla!!! Pojď mě zabít a pochutnat si na mojich vnitřnostech, mě je to jedno!!!" křičela s plných plic. Jack už byl skoro u ní a začali se mu sbíhat sliny. Zamračil se pod maskou. Nejraději by si občas dal facku. "Jacku, posloucháš mě vůbec? Chci abys mě zabil, to po tobě chci tak moc?? Copak mě nemůžeš už zabít?? Hej, zabij mě, TAK ZABIJ MĚ UŽ KONEČNĚ!!!" křičela vyčerpaně. Jack stál nad ní a ona se dívala do jeho neexistujících očí. Zdálo se jí to jako věčnost. Eyeless Jack si neslyšně povzdechl a řekl tlumeně spod masky: "pojď." Leryl to trochu rozhodilo, ale vstala a vydala se za ním. Šoural se po jelení ztezce a Leryl ho následovala. Normálně by asi nešla za někým kdo si s Nely málem udělal svačinku, ale protože tušila, že si možná chce udělat svačinku s ní, tak šla. Kdo ví, co se mnou chce udělat. Jack netušil, že bude tak lehké dostat tu teoretickou creepu k ostatním. Ale problém byl v tom, že očekávala smrt. Život pro ni už nic neznamenal. Byla s ní ůplná troska, a Jack nevěděl proč. S myšlenek ho vyrušilo nějáké žuchnutí za ním. Otočil se. Leryl omdlela vyčerpáním a sesypala se na stezku. "Sakra" vypustil ze sebe Jack překvapeně. Chvíly tam stál a přemýšlel co teď. K domu to bylo asi patnáct minut pohodovou chůzí, ale dívku by tam nedotáhl. Nebo určitě ne teď, když by sebemenší zátěž znovu rostrhla jeho orgány ve dví. Musím doběhnout pro Agnes! Ozvalo se mu hlavou. Podíval se ještě jednou na bezvládnou dívku a dal se do běhu. Ale moc dlouho neběžel, protože mu to bolest nedovolila. Když dorazil, svíjel se bolestí. Právě proto Agnes vyrazila do lesa jenom s Bloody Painterem. Eyeless Jack sice nebyl moc nadšený, ale musel uznat, že by to asi nezvládl. Zůstal a hlídal.

Dvojice se vydala do temného nočního lesa. Když došli na místo, kde dívka omdlela, nebyla tam. Rozhlíželi se a nikde nic. Až uslyšeli tichý zoufalí hlas: "tady jsem" Obě creepy se otočily a uviděly tu dívku, jak se krčí u stromu a vzlyká do dlaní. Zvedla hlavu a podívala se na Agnes. "Donesli jste si na mě cirkulárku?" zeptala se s napuchlýma očima upřenýma na ozubené kolo, které měla Agnes na nástavci. "Prosím, zabijte mě rychle..." dodala šeptem a znovu položila obličej do dlaní. Helen a Agnes si vyměnili zmatené výrazy. "My tě nechceme zabít!" řekla Agnes. Leryl ani neodlepila obličej od dlaní. "Ale já chci aby jste mě zabi---" nedořekla větu. Zase omdlela. Dvojice na to hleděla s otevřenou pusou. První se spamatovala Agnes. "Ta holka má HODNĚ velké trauma." řekla. Helen souhlasil a dodal: "myslím, že to opravdu je creepa." Agnes se první rozhlédla a potom chytla dívku za ruce. Helen ji chytl za nohy a tak ji dotáhli do toho domu, který se měl stát jejím novým domovem.

možná mě to ještě napadne...

25. února 2015 v 18:51 | Markéta Kaki
Jednoho dne udělám něco velkého. Zatím nevím co, ještě mě to nenapadlo, ale chtěla bych, aby se nad tím alespoň někdo někdy zastavil a užasl. Ať už to bude cokoliv: obraz, skladba nebo text... Prostě nechci být zapomenuta. Nikdo nechce být zapomenut... Nikdo s těch sedmi miliard lidí co tady běhají a pokouší se na něco přijít. Čekají, až příjde hodná můza a dá jim polibek, který jim zaručí nesmrtelné jméno... Problem je v tom, že hodné paní můzy spíš dávají pořádné facky. A komu nezlomí ta facka můzy vaz, ten je do zbytku života nešťastný. A pokouší to ze sebe dostat... Hudbou. Kresbou. Textem. Otevřete oči a buďte rádi, že vás ještě nic nenapadlo. Protože nápady jsou věc, která se rychle vymstí.

Ale beztak chci vytvořit něco velikého.
Jenom tak, aby se na mě nezapomělo.
A byla bych ráda, aby mě něco napadlo...
^u^

Leryl 4.kapitola 1/2

25. února 2015 v 10:10 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(V tomhletom díle se toho moc neděje, pořádně se něcostane až v 2/2 :) a informace -to, že jsem tam nezapatlala Slendyho a jeho proxy už není pravda XD ale trošku jsem se zasekla, protože naprosto netuším, co se bude dít dál :/)

Byla už tma a Vailly se chystala na lov s malou Sally. Sally byla nadšená a poskakovala radostí. "Budeme si hrát, budeme si hrát!" spívala a lezla tím Agnes na nervy. Ta se pokoušela překonat svůj rekord ve skládání rubikovy kostky. Nakonec stratila nervy, otočila se na Sally a pokoušela se znít nenaštvaně. "Sally... Když přestaneš spívat, nabrousím ti nůž!" Sally se na ni vděčně podívala a byla ticho jako pěna. "Díky" oddechla si Agnes, vzala její nůž a šla ho do sklepa nabrousit. Potkala tam Bloody Paintera, který kreslil na zeď nějáké obrazce. "To si byl tady jako celý den? To jako fakt?" vrtěla hlavou. Helen se na ni podíval a usmál se. Ruky měl po zápěstí celé od krve. Nahlédla mu přes rameno a podívala se na jeho dílo. Byla to nějáká abstrakce. "Hmm... Zajímavé" zamručela. Měla sice příšerně vysoké IQ, ale umění moc nerozuměla. Když vyšla po schodech do prvního patra, Vailly a Sally byly už skoro na odchodu. Podala ostrý nůž Sally a pošeptala jí: "a dones nějáké ledviny pro Jacka!" najednou uslyšely všechny tři jak někdo schází se schodů. Kdo by to byl jiný než Jack? Masku měl opět na čele a tvář staženou bolestí. Zdřejmně ho chůze po schodech hodně bolela. Agnes se na něho podívala a utrousila: "a hele... my o vlku, vlk za dveřmi..." Sally se usmála a řekla: "spíš my o ledvině a Jack na schodech!" Vailly se pobaveně zasmála, a Jack si uraženě sedl ke stolu. Chtěl jít ven, ale s nimi opravdu ne. Když Vailly a Sally odešly, postavil se a začal se oblékat. Všimla si ho Agnes a neutrálně řekla: "neměl bys ještě jít na lov, jseš zraněný..." "klídek, jdu jenom na procházku..." odsekl Jack. Nasadil si masku a navlékl si bundu. "Jo, a ještě něco" zavolala na něj. "Skus se nenechat zase pobodat!" a zlomyslně se usmála. Jack zrovna vybíral nůž a skoušel nemyslet na to, jak rád by někdy Agnes zapíchl. "Ahoj" zvolal uraženě a práskl za sebou dveřma.

Leryl 3.kapitola

23. února 2015 v 21:53 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Ó my zelgo, moje fanfikce má stálé čtenáře! :O to je tak hrozně hustý! Asi umřu štěstím! V téhleté kapitolce se konečně něco bude dít, a můžu vám prozradit, že se to tim, kteří se stotožnili s mojí Nelou nebude líbit. Protože... No spoiler! Přečtětě si to ;) je to jenom trošičku depresivní, možná to bude tím strašným počasím které na náš kraj padlo když jsem tuhle kapitolu psala. Hmmm... psychologie. Takže si po přečtení téhle kapči pustěte něco pěkně optimistického,ať se vám taky nezdá že jste spiderman a že jste sejmuli Homera Simsona který se s váma dohaduje o tom, jestli se země točí kolem banánové a nebo jahodové koblihy (jako mě) tak na to myslete! :D)


Pomalu se začínalo šeřit. Šly jsme s Nelou ulicí a šíleně jsme se chechtaly všemu co jsme viděly. "Hele, tady někdo ukradl lampu!!" řekla jsem a ukázala na hlubokou díru v chodníku. Strašný záchvat smíchu. Když to pomalu přestávalo, Nela ukázala na lavičku, která byla v půlce přelomená a vyprskla: "tady někdo okusoval lavičku!!" vypukl další šílený záchvat smíchu. "Hele, kečup!!" zařvala jsem a ukázala jsem na krvavou skvrnu na chodníku. Nela na to chvíly zírala a potom se mě zeptala neklidně: "není tato čtvrť tak trochu nebezpečná?" já jsem odpověděla sarkasticky: "nee... vůbec!" a podívala jsem se jí do očí. Potom jsme scela zároveň chytly bezdůvodný záchvat smíchu. Přidaly jsme do kroku. Šly jsme dál a u lavičky na druhé straně ulice stálo asi dvanáct potetovaných chlápků, kteří měli všichni kolem hlavy žluté čelenky. Nela zaječela: "hele, sraz počůraných šátků!" a začely jsme se zase chechtat. Kdo by řekl, že je to místní gang? Ti chlápci se nás tak divně dívali a potom jeden s nich vytáhl pistol a zastřelil moji jedinou kamarádku, která se následně svalila do kaluže vlastní krve. Když jsem to uviděla, začala jsem nekontrolovaně brečet. Prosím, že je to sen, prosímmm!!! Ale nebyl. moje kamarádka byla mrtvá. Podívala jsem se s neuvěřitelnou dávkou nenávisti na ty chlápky. Všichni měli na tváři škodolibý ůsměv. Sevřela jsem v kapse nůž. Podívala jsem se na skrvavené mrtvé tělo mojí nejlepší kamarádky. Jeden chlápek vystoupil s davu a řekl sladce s větnamským přízvukem: "a co budeš dělat teď, maličká?" podívala jsem se na něho a s očí mi tekly horké slzy. Zašeptala jsem: "teď?" rozhlédla jsem se koutkem oka po okolí. Nikde nikdo. "TEĎKA S VÁS UDĚLÁM KRVAVOU SEKANOU VY ZAS*ANÍ ČŮ*ÁCI!!!" zaječela jsem nas*aně a vrhla jsem se s nožem do zaskočené skupinky. Vytahovali své pistole a začali po mě střílet. Ale byla jsem příliš rychlá. Vletěla jsem do gangu a začala jsem se ohánět nožem jako šílená. Všude byla krev. Bodala jsem je a párala jim břicha. Brzo s nich byla jen hromada zkrvavených těl. Stoupla jsem si vedle ní a chvíli jsem se na ni dívala. Potom mi docvaklo co jsem vlastně udělala. Rozhlédla jsem se. Na jedné straně ulice byla mrtvá Nela, a na druhé byla hromada ozbrojených mužských mrtvol a uprostřed... Jsem stála já a byla jsem od krve. Po tváři mi tekly slzy velké jako hrášek. Začala jsem vzlykat a zakřičela jsem do tmy. Servala jsem se sebe krvavou bundu a s brekem jsem se dala do sprintu směrem, s kama jsme s Nelou došly. Potřebovala jsem se někde skrýt a vybrečet se. I když jsem tušila, že v případě toho, že mi někdo zabil Nelu, budu brečet navždy.

Leryl 2.kapitola 2/2

21. února 2015 v 17:23 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
Za zhruba hodinku Jack opravdu došel. Masku měl na čele a tvář měl skroucenou bolestí. Posadil se ke stolu vedle Agnes, která očividně hrála nějákou slovní hru s Vailly. Když to spozorovala, otočila na něj hlavu. "Všechno dobrý?" zeptala se s ůsměvem. Jack se trochu naštval, věděl, že ten úsměv je škodolibý, protože Agnes jinou radost prostě cítit nemůže."hádej" odseknul. Vailly vstala ze židle a sedla si vedle Jacka. "Prosím tě, co se stalo? Helen říkal, že běželi s Agnes za tebou a že tě našli prostě pobodaného a v bezvědomí! Vysvětlíš mi to?" zeptala se. "mmmm..." Zamručel Jack. Zdřejmně se mu do vysvětlování moc nechtělo. Nakonec se rozhlédl a spustil: "no, tak jdu a najednou zjistím, že pod stromem tam leží dvě holky a spí. Přiblížím se a jedna s nich se probudí a já se schovám do křoví a ta holka co se probudila byla vyděšená a probudila tu druhou ale potom zase usly... Potom jsem k jedné přišel a sklonil jsem se nad ní... A potom ta druhá něčím zašustila já jsem otočil hlavu jejím směrem a ona stála a v ruce měla nůž a něco nesrozumitelného křičela... Skočil jsem na ní a chtěl jsem jí proříznout hrdlo... Byla strašně rychlá a tak jsem jí jenom rozřízl obočí... Potom se vzbudila ta první a začela ječet hrůzou... Chvíly jsem nedával pozor a ta holka s nožem ke mě skočila a pobodala mě... A potom... Už si nic nepamatuju." dramaticky se odmlčel. Chvíly bylo udivené ticho. První se spamatovala Vailly a prořízla ho svím nechápavým komentářem: "no to snad není možné... Kdy se naposledy stalo, že oběť málem zabila vraha?! A navíc to byla jenom obyčejná holka..." Jack ji skočil do řeči: "to nevypadá jako obyčejná holka... Myslím, že to byla taky creepa. Bodala mě s takovou radostí a vervou... A byla až nepřirozeně rychlá..." "no jo... Šlo poznat že tě bodala s vervou i když jsem ti zašívala rány... A orgány." skočila mu do řeči Agnes. Chvíly bylo ticho, až si Vailly odkašlala a zeptala se: "jak ta holka vypadala?" věděla, že i když je Jack slepý, něják umí zjistit i tvar i barvu... A nemusí být ani světlo. Nevěděla jako to dělá, ale odmítal se o tom bavit. Stejně jako o svém původu a o spoustě dalších věcí. Jack dal ruce na stůl "no... Měla hnědé oči a husté hnědé vlasy, typuju tak 13-14 let, měla pihy a teď má hádam velkou jizvu na obočí." řekl a slabě se usmál. "Ale teda nevím na co vám to bude" řekl a pokrčil rameny. Vailly připustila: "no... Nevím." Agnes se mrkla s okna a řekla: "mohli bychom jí skusit najít..." Jack jí skočil do řeči s nadějí v hlase: "a rozpárat ji vnitřnosti?" Agnes a obrátila oči v sloup a řekla: "ne! Pokud je to creepa vezmeme ji mezi sebe, místa máme dost, ne?" Vailly souhlasně zamručela, ale Jack pochyboval. "Myslíš si že se k nám bude chtít přidat po tom co jsem jí málem zabil kámošku?" řekl a zavrtěl hlavou. "uvidíš" řekla Agnes "když tak ji omráčíš a utečeš." Jack byl sklamaný. Chtěl aby lítaly střeva. "Dobře" Zamručel a vztal. "Ssss!" zaskučel potichu bolestí a odešel pomalu do svého pokoje.

(Druhá část druhé kapitoly (která je slabší) mojí krásné úžasné jedinné fanfikce. Zní to egoisticky... to nevadí:D)

strach uvnitř nás

21. února 2015 v 7:05 | Markéta Kaki
Co bylo na mojem balkóně?
Vyděla jsem stín, jen obrys mlhavě.
Poslední dobou jsem s toho víc nervózní.
Snad mívám halušky, snad jen napolo spím.

Co bylo na mojem balkóně?
Je to jen strach uvnitř mě?
Je to jen nějáká psychycká porucha?
Ne. Zíral na mě a já se bojím dál.

Strach se mi zarývá pod kůži.
Co tam ten neznámý vyvádí?
Snad je to zloděj, snad není to krutý vrah,
Co jde mě zabít, břicho mi rozpárat.

Už bude svítat! Já bojím se v posteli
Však zaháním poslední děsivé představy.
Nikdo nebyl na mojem balkóně.
Byl to jen strach uvnitř mě.

***

každý to zná, vidí něco, bojí se toho a nakonec ráno zjistí, že si to vymyslel. Nas*at a rozmazat. hlavně když jste vkuli tomu celou noc nespali.

znovu čmrkám :3

20. února 2015 v 21:01 | Markéta Kaki
Trochu jsem se zase ponořila do malování a toto jsem vytvořila :P první obrázek jsem udělala uchošťourem barvou do tiskárny, která se nám rozbila a máma ji chtěla vyhodit, ale já jsem ji zachránila XD druhý obrázek jsem udělala včera ve výtvarce místo psaní nějáké slohové kraviny, která by v mojem podání byla dlouhá na pět stránek A5 a trvala by mi čtyři hodiny -_-

Leryl 2.kapitola 1/2

19. února 2015 v 15:40 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF

"můžem se s charliem podívat jestli už je Jack vzhůru? Prosííímm..." škemrala Sally u Vailly, která jedla zbytky palačinek na oběd u společného stolu. "Já nevím.. Běž se zeptat třeba Agnes..." odbyla ji s plnými ústy. Nechtěla, aby to na ni bylo kdyby ho vzbudila. Sally sklonila hlavu a běžela k Agnes, která zrovna řezala nástavcem na umělé ruce lidské srdce. "Agnees, můžu se jít podívat jestli se Jack už vzbudil?" škemrala znovu Sally. Agnes se ani očima neodoepila od řezání večeře a řekla jí: "no dobře, podle mě už se stejně probudil!" Sally zajásala a už se chystala vyběhnout, když jí Agnes ještě zastavila. "Jo, a ještě něco. Dones mu toto." podala jí talíř s smaženou ledvinou a usmála se na ni. Sally se taky usmála, dala si pod paži méďu a s odporem vzala talíř se smaženým lidským orgánem. Nikdy bych nic takového nestrčila do pusy. Vyskákala schody do třetího patra a zamířila do pokoje eyeless Jacka. Potichu otevřela a sklonila se nadním. Masku měl položenou na stolku vedle. Chvíli se na něho dívala. Měl šedou kůži a nepatrné rty. Nešlo poznat jestli spí nebo bdí když neměl oči. Najednou vykřikla hodně hlasitè veselé "YAY!!!", což Jacka probudilo. Trhl sebou. "Já tě asi..." řekl nasupeně a pokusil se posadit. "Jauu" zasúpěl tiše když si hýbl s obvázaným břichem. Sally to ignorovala a řekla medově: "donesla jsem ti ledvinkuuu!" a strčila mu ledvinu přímo pod nos. Jack se oblízl a pustil se labužnicky do ledviny. Sally se na něj chvíli znechuceně dívala, potom se podívala na méďu a potom Jackovy opatrně řekla: "Charlie se ptá, jak to můžeš vůbec strčit do pusy." Jack se na chvíli zarazil a potom spustil: "řekni Charliovi že kdo neskusí, nepozná, ale že já se s ním o můj kousek teda nepodělím!" a napíchl si další kousek smažené ledviny na vidličku. "Hmmm..." udělala Sally znechucený citoslovec, aby ukončila toto ne moc příjemné téma. A protože ji už nic jiného nenapadalo, řekla jenom vesele: "no tak ahoj, až budeš moct tak přijď!" chvíli se odmlčela a potom ještě dodala: "a použij berle!" ukázala do roha a potom seběhla dolů za ostatníma.

(Jedna ze slabších částí... Kdo by se ptal, píšu teďka cca 16 kapitolu a + ještě některé jsou rozdělené na dvě části a jedna dokonce na 3 :o no není to super? Není, já vím XD)

Leryl 1.kapitola 2/2

17. února 2015 v 15:28 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Druhý díl první kapitoly fanfikce Leryl. Užijte si ho :) v druhé kapitole se konečně objeví další creepy... uvidíte:D)

Svítalo. Ještě bych spala, ale Nela nemohla po tom dlouhém běhu usnout. a ja jsem jí řekla, že se vzbudím až po východu slunce. Tak mě teďka budila. "Dobréé ráánoo Lery! Vztávej, je novej den! YAY!" to je celá Nela. Je otravná a ví, jak mě dostat s postele. No dobře, s postele není zrovna dobré slovo. v posteli jsme nespaly od té doby, co jsme utekli s děcáku, asi před měsícem. Spolu... "Lery, notak, vztávej už! Přece nechceš abych tě polechtala!" vyskočila jsem, i když se mi nechtělo. Jestli jsem na něco alergická, kromě jahod, tak je to lechtání. V děcáku jsem se vždycky pozvracela. Když jsem vyskočila, zřela jsem, že mě bolí celé tělo. Hlavně záda, nohy, a... obočí. Ůplně jsem na to, co se dělo včera, zapoměla. Projel mi mráz po zádech. Šáhla jsem si na to obočí a na ruce jsem už měla jenom zaschlou krev. Podívala jsem se s neutrálním výrazem na kamarádku, která mě sledovala. Zeptala se mě: "co se vlastně včera stalo?" "no, tak první jsi slyšela to šustění, a já jsem tě odbyla. No a potom jsi usla a já jsem zjistila, že to šustění byl vlastně eyeless Jack a jde si pochutnat na tvojich ledvinách..." řekla jsem a Nela vystrašeně zapištěla. Nevšímala jsem si toho a pokračovala jsem. "No, on si nad tebe tak stoupl a čuměl na tebe jako na telku. A měl v ruce nůž, a já jsem se strašně bála a vytahovala jsem s kapsy svůj nůž a on si toho všiml, a já jsem vyskočila a cosi jsem zařvala a on se na mě vrhl a málem mě zabil. A potom jsi se zbudila a zaječela jsi a on nedával pozor a já jsem se na něho vrhla a pobodala ho a možná jsem ho zabila, potom jsme běžely pryč..." Nela na mě nevěřícně zírala a po době řekla: "to jako fakt? ... Ale já si pomatuju jenom jak jsme běžaly ... Já ti nevěřím." dodala. Pokrčila jsem rameny a řekla jsem: "možná bylas náměsíčná." Nela se nenechala zastrašit a řekla: "a možná bylas náměsíčná ty a všechno se ti to zdálo!" ukázala jsem na svoje obočí a řekla jsem: "to těžko." a Nela řekla: "to sis mohla udělat kdykoliv.." skočila jsem jí do řeči. "V tom případě nevím, co máš za sajrajt na bundě." zatím co si prohlížela s otevřenou pusou černé kapky na svojí bundě jsem vytáhla svůj nůž a roztáhla jsem ho. Byl ještě od Jackovi krve. "A taky nevím, co v tom případě znamená toto." Nela zvedla oči od svojí bundy a zapištěla hrůzou. "Dob-dobře u-u-už ti věřím!" řekla a já jsem věděla že nelže. S ledovou tváří jsem zase sklidila krvavý nůž do kapsy. Zamžikala jsem očima a řekla jsem vesele: "no tak co, jdeme?" Nela se nakonec taky usmála a dodala: "a budem hrát pravdu nebo ůkol!" zasmála jsem se, pomalu jsem se dala do kroku a řekla jsem: "chci pravdu!" Nela zamrkala a řekla: "je pravda, že jsi pobodala Eyeless Jacka?" já jsem bezmyšlenkovitě odpověděla: "jo!!!" a Nela se zasmála. "Tak teď už ti věřím na sto pro!" a já jsem chytla bezdůvodný záchvat smíchu. A šly jsme dál jakoby jsme se vůbec v noci málem nestaly Jackovou půlnoční svačinkou.

Leryl 1.kapitola 1/2

15. února 2015 v 6:46 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Další díl fanfikce Leryl. No, vlastně první :D))

"Lulííí, vztávej! Já se bojim... tam něco bylo..." slyšela jsem zoufalí šepot mojí nejlepší a jediné kamarádky. Vydala jsem hlasité "mmnmnmnmm" ,a přetočila jsem se. "Lulíííí..." slyšela jsem. Takhle na mě mluví jenom pod náporem silných emocí. To mě nemůže nechat spát? "Jsme v lese a je hluboká noc... musíš si zvyknout že je tady hafo zvěře!" řekla jsem nasupeně a otevřela jsem oči. Tma, kdo by to řekl. "Ale to nebyla zvěř tu poznám!" zašeptala vyděšeně. "Nepoznáš Neli..." řekla jsem a zase jsem zavřela oči. "Prostě si zase lehni a spi... Jako já" dodala jsem a zívla. "Dobře" řekla smířeně "ale jestli mě něco zabije, můžeš za to ty!" pokusila se uvolnit atmosféru. Za chvíli, když už jsem byla v polospánku, jsem něco uslyšela i já. Takove zašustění. A další. Další. Ať to bylo cokoliv, bylo to blíž a blíž. Prosím, ať je to srnka, zajíc, prosímmm... Ale věděla jsem že je to člověk. Otevřela jsem oči a opravdu se blížil nějáký humanoid. Když jsem se rozkoukala, zjistila sem, že má masku. Modrou masku. Ale děsivější bylo, že neměl oči a s důlků mu tekl nějáký černý sajrajt. Náhle jsem si uvědomila, že jsem toho chlápka už viděla. No jasně, v novinách! Jmenoval se eyeless Jack. Vzpoměla jsem si na ten článek a stuhla jsem strachy. Ten chlápek si jde pochutnat na našich ledvinách. Blížil se k nám a já jsem byla ochromená strachem. Blížil se k mojí kamarádce. Všimla jsem si, že má ruku za zádama. Něco v ní držel. Nůž. Od krve. Sklonil se nad ní. Prostě tam jenom tak stál a díval se na ni. Už dávno spala. Musím něco podniknout! Ozvalo se mi hlavou. V kapse jsem měla kapesní nožík. Šáhla jsem tam, ale ta bytost si toho všimla. Otočil na mě hlavu. Vyskočila jsem na nohy a v ruce jsem držela ten můj nově nabroušený nůž. Slyšela jsem sama sebe jak ječím naštvaně: "drž se od mojí kámošky dál ty jedna kanibalistická obludo!!!!" Jacka to asi trochu rozhodilo, ale hnedka se na mě vrhl s ůmyslem mě zabít. Mířil na hlavu, ale já jsem cukla takže my jen rostrhl obočí. V tom se zbudila kámoška a zaječela hrůzou. Podíval se na ní. Chvilku jeho nepozornosti jsem využila. Vrhla jsem se na něho a asi čtyřikrát jsem ho bodla. Nevím jestli umřel nebo jenom omdlel. Uslyšela jsem další rychlé kroky po listí. Zakřičela jsem na nelu: "rychle, uteč!" a vzala jsem si svůj baťoh. Vzali jsme nohy na ramena a ja jsem slyšela za mnou zastřený hlas: "proboha! Jacku..." a jinačí: "pořád dýchá" a dál jsem slyšela ještě něco, ale tomu jsem neruzuměla, protože jsem byla v plném sprintu.