Leryl 6.kapitola

4. března 2015 v 6:45 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Další díl FF ;) v tomhletom díle se objeví nová creepa, takový kamarád XD v dalších dílech se bude objevovat celkem často, tenhleten kamarád XD bude celkem důležitý a zapnu u dalších dílů mod /fangirl mode/ ale to předbíhám ;) užijte se další díl!)

Byla noc, a já jsem se probudila s tím, že mi byla zima a nepříjemným pocitem, že mě někdo sleduje. Posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Nikde nikdo nebyl. Ale ten pocit dále přetrvával. Ještě jednou jsem se rozhlédla po pokoji, a zjistila jsem, že je otevřené okno. Vstala jsem a šla jsem ho zavřít. Když jsem ho zavřela, padl mi do oka balkón. Otevřela jsem ho, a vylezla jsem ven. Bylo to ve třetím patře. Nadechla jsem se chladného nočního vzduchu a rozhlédla jsem se. To, co jsem spatřila, mě paralizovalo hrůzou. Přímo přede mnou stál nějáký kluk, který měl pusu prořezanou od ucha k uchu, černé dlouhé vlasy, kůži bledou jako stěna a oči... ty ani nepřipomínaly lidské. Mohl mít tak o dva roky víc než já a měl na sobě bílou mikinu a černé kalhoty. Všechno to bylo potřísněno krví. Stál tam a zmateně se na mě šklebil. Nevím jam dlouho, ale zdálo se mi to jako věčnost. Strčila jsem pomalu ruku do kapsy, abych se ujistila, že tam mám svůj nůž. Najednou ten děsivý neznámí udělal krok, čímž jsem reflexem vytáhla svůj nůž a rozevřela jsem ho. šklebil se stále stejně, ale s očí mu šla rozeznat ještě větší zmatenost. Vytáhl nůž, čímž mě vyděsil a já jsem se na něho vrhla. Vyhl se několika rychlím ranám a zakřičel naštvaně: "nech toho!!" neposlouchala jsem a pokoušela jsem se ho dál bodnout do břicha. Myslím, že by se mi to i podařilo, kdyby nebyla taková tma a já jsem nebyla tak rozespalá. Ale chytit mi ruce, takže jsem s nimi nemohla hýbat a vyděšeně jsem zaječela. Ucítila jsem ledové ostří jeho nože na mojem krku a přestala jsem ječet. jeho znetvořený obličej se ve chvilce objevil těsně před tím mojím. Kdyby to ostří nebylo tak pekelně ostré, určitě bych zaječela hrůzou. S očí mu šlehaly blesky. Už otevíral ústa aby mi řekla něco nepěkného, když jsem zavřela oči a zašeptala smířeně: "zabij mě rychle" chvíly bylo ticho a potom odfrkl: "No, to bych taky mohl" pustil mi ruce a zastrčil si nůž za pásek. Otevřela jsem oči a překvapeně jsem na něho zírala. Když zjistil, že se na něho dívám, zeptal se mě kysele: "to se jako pokoušíš bodat i ostatní creepy?" "no... víš, já nevím co je to creepa..." řekla jsem nervózně. "Fakt?" neznámí vykulil oči. "Jak dlouho tady seš?" zeptal se ještě. "D-d-den?" zakoktala jsem. "Aha" zamručel. Vešel do vnitř a já jsem ho následovala. Zavřela jsem za námi balkón. "No jic, já mizím" řekl, aniž by se na mě podíval. "Počkej!" vykřikla jsem zaskočeně. Otočil se na mě. "Přece mi to vysvětlíš?" řekla jsem a posadila jsem se na postel. "Co?" zeptal se. "Všechno." odpověděla jsem mu pevně. Už jsem s něho neměla strach. "No tak dobře" zamručel. Spustil žárovku a posadil se vedle mě. Teprve teď jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Černé vlasy mu trčeli do všech stran a oči měl černě ohraničené a nemrkal.... Kdybych si odmyslela to znetvoření, byl by docela hezký. "Creepa je někdo kdo zabíjí lidi.. děsiví vrah, jako třeba já nebo eyeless Jack a nebo ty..." skočila jsem mu zaskočeně do řeči: "c-cože? Já??" Neznámí se na mě znovu podíval. "Proč si myslíš, že tady seš a že sem tě na tom balkóně nezabil?" zeptal se mě jako by to byla samozdřejmnost. "Ostatní by asi nebyli moc nadšení." dodal a tím mě ještě víc znejistěl. "Počkat, jací ostatní?" vyhrkla jsem. "eyeless Jack, Sally, Agnes, Vailly... Prostě všichni kteří už si myslí, že mají novou creepu dosah ruky, kteří bydlí v tomto baráku." řekl a podíval se mi do očí. Chvíli jsem sledovala krvavé skvrny na jeho mikině a potom jsem se ho opatrně zeptala: "a... ehm... co jsi vlastně dělal na tom balkóně?" přísahala bych, že se jeho vyřezaný úsměv ještě protáhl. "Dole měli zavřeno a já jsem neměl klíče... Zvonil jsem, ale Helen je asi zase ve sklepě a něco kreslí na zdi. Tvoje okno bylo jediné otevřené." "aha" mňoukla jsem, i když jsem neměla ani tucha, kdo Helen je. A vlastně ani tucha, kdo je ta osoba, která teď se mnou sedí na posteli. "A ty? Kdo jsi?" vysoukala jsem se sebe. "Já jsem Jeff the Killer, stroj na zabíjení!" řekl hrdě a zakýval se dopředu a dozadu na posteli. Nejspíš byl rád, že jsem se ho zeptala. "A... co máš s obličejem?" zeptala jsem se opatrně s pohledem upřeným na jeho znetvoření. trochu zesmutněl a pohled upřel do země. "No... Takový tři buzeranti poslali mého bráchu do polepšovny a já jsem je pobodal... a potom si to šli se mnou vyřídit... jeden s nich mě stihl před tím než chcípl polít alkoholem a bělidlem a hodit po mě zapalovač... hořel jsem a padal jsem se schodů..." podíval se na mě a v očích měl takovou zastřenou napolo skrytou bolest. Otřepala jsem se při představě, jak by někdo hořel zaživa a při tom padal se schodů. Jeff se odmlčel a potom se mi znovu podíval do očí. "Na tu bolest nikdy nezapomenu... Ale... Podívej jak jsem teď krásný!" řekl to šíleně. Lekla jsem se toho tónu. Řekl to hlasem, který vyloženě křičel, že je šílenec. Uvědomila jsem si, že je opravdu neuvěřitelně děsivý. "A ty? Jaký je tvůj příběh?" zeptal se. "Jaký můj příběh?" zeptala jsem se zaskočeně. "no... Proč jsi tady ty?" řekl už zcela normálním hlasem, který v sobě neměl už ani náznak toho tónu, který mě tak děsil. "Já..." hlavou mi znovu projel ten depresivní proud vzpomínek. Vytryskly mi slzy. "Já... Teda... Ne-nela..." pokoušela jsem se vykoktat a přitom mi stékal po tváři horký vodopád. Pokoušela jsem se v sobě ty emoce něják udržet ale... Prostě to nešlo. Vzlykala jsem a zabořila jsem obličej do polštáře aby to nešlo tolik poznat. Jeff se na mě soucitně podíval. "Ráno dojdu..." řekl jemně a tiše odešel s mísnosti. Tušil, že potřebuji být sama. S zaklapnutím dveří jsem se zahrabala pod peřinu a vzlykala jsem dál. Ani nevím, jak jsem v tom šílenství smutku usnula.
 


Komentáře

1 Kris Kris | 6. března 2015 v 16:52 | Reagovat

Boži ★

2 Sabča Sabča | Web | 6. března 2015 v 17:56 | Reagovat

super blog, zvu tě na svůj

3 Little Bad Princess Little Bad Princess | Web | 6. března 2015 v 22:51 | Reagovat

Wooohooo, tak tohleto je super! Ten Jeff prej tam: "Já jsem Jeff the Killer, stroj na zabíjení," z toho jsem málem umírala, dokázala bych si to představit xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama