Leryl 8.kapitola 2/2

26. března 2015 v 21:00 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Nenené, nic mi neříkejte. Vím na co myslíte. "Omg, si děláš zadel Maki, dáš článek v neděli, počkáš si čtyři dny a ve čtvrtek vydáš tři články? Jako fakt? O.o" tuším jak se cítíte XD já se cítím stejně, teda pokud nesedíte někde na louce a necítíte se naaproostooo šťastní a heppy. Protože jsem náklaďák a umím lítat. Tak. Dost kecání o nesmyslech, tahle část... Nebudu vám lhát, fakt se cítím blbě když si to po sobě čtu. Fakt se cítím jako nějáká vlhká fangirl, je to strašný XD doufám, že jsem si to moc nepokazila, vsadím se, že každý kdo čte CP má někde na zádech takovej vypínač "fangirl" ON OFF. Někdo o něj prostě zavadil XD. Tak. *fangirl mode activated* a čtěte ^u^)

*s pohledu Lery*

Procházela jsem tmavou ulicí a hledala jsem svoji obět. Stačí nějáký bezdomovec, chci jenom vidět krev. Bohužel, tady nikdo nebyl. Nikdo nikdoucí. Ani človíček či auto. Povzdechla jsem si a zabočila jsem do ještě opuštěnější a temnější uličky s planou nadějí, že tam bude nějáký ubožák. Nebyl. Naštvala jsem se a zaječela do prázdna: "proč tady není vůbec nikdo???" s vědomím, že mě vůbec nikdo neslyší. Vyšla jsem znovu na hlavní silnici a šla jsem dál. Oranžové světlo pouličních lamp vytvářelo stín a já jsem sledovala, jak se s každým mojím krokem zmenšuje a nebo zvětšuje. To je ale nuda. Najednou jsem si všimla otevřeného okna jednoho domu asi ve druhém patře. Vzpoměla jsem si na Jeffa, jak se dovnitř do toho baráku chtěl dostat oknem a jak vkuli tomu vylezl do třetího patra. Dalo by se tam něják vylézt? Proběhlo mi hlavou. Dalo. Vyšplhala jsem po lampě a vskočila jsem neslyšně na balkón. Vylezla jsem na parapet a proskočila jsem pohodlně oknem dovnitř. Rozhlédla jsem se a lekla jsem se postavy vedle mě stejně, jako se lekla ona mě. "Leryl? Co tady sakra děláš?" vyjekl na mě Jeff. "To samé, co tady děláš ty" odsekla jsem. "Jdeš vraždit?" zeptal se mě a už se ani nepokoušel šeptat. "Jo... máš pravdu, je to boží" řekla jsem, zatím co se vymotával s záclony, za kterou se schovával. "Kolik lidí jsi už zabila?" zeptal se, když byl venku. "Asi třináct plus dva pobodaní" zasmála jsem se, zatím co jsem se k němu přibližovala. "Dva?" divil se. "O Jackovy jsem už slyšel, ale ten druhý?" zeptal se. "nevím kdo to byl" pokrčila jsem rameny. "Stála jsem na kraji lesa a sledovala jsem krvavý západ slunce" na slovo krvavý jsem dala obzvlášť důraz "a najednou se otočím a za mnou chlápek v bílý masce a tak jsem mu vrazila nůž do břicha. Byl to reflex" při slově reflex jsem znovu pokrčila ramena. Jeff se zamračil obočím a zašeptal: "Masky..." podíval se za sebe a potom mi pohlédl do očí. "Slyšelas takový statický šum?" Zeptal se mě vážným tónem. "Jo" vysoukala jsem ze sebe nechápavě. "Když ho uslyšíš tak utíkej, jasný?" přikývla jsem a potom jsem si všimla, že ten kluk co byl v posteli, kterého šel Jeff teoreticky zabít, se pomalu postavil a potichu se kolem stěny plížil ke dveřím. Naklonila jsem se, abych ho líp viděla přeš Jeffovo rameno. "Hej... Kam to jdeš?" zařvala jsem na něho potichu. Dřív než stihl zaječet, Jeff po něm hodil nůž a přišpendlil ho na dveře za hrudník. Chvíli sípal, ale potom umřel. S rány mu stékala horká čerstvá krev. Sadisticky jsem se usmála, obešla jsem Jeffa a když jsem byla u oběti, namočila jsem několik prstů v jeho krvi. Nádhera. Potom jsem se otočila. Zatím co jsem si užívala té červené tekutiny, přišel Jeff až ke mě. Cákla jsem mu na jeho bílou mikinu krev a on se zašklebil. Vytáhl s mrtvoly nůž a rozmáchl se. Ve chvíli jsem měla celý obličej od krve, která patřila tomu klukovy. Zapišťela jsem a zabodla jsem do toho kluka svůj nůž, načemž jsem pocákala Jeffa krví taky. Za chvíli jsme byli oba od krve a chechtali jsme se. Byla jsem po opravdu dlouhé době skutečně šťastná. Když tu vrzli dveře a do pokoje vešla nějáká velká paní. Odhrnula dveřmi mrtvolu a udělala to samé, co by asi dělala většina lidí kdyby viděla dva lidi celé od krve a na zemi mrtvého chlapce. Omdlela. Vyskočili jsme s Jeffem ven a beželi jsme ulicí. Potom jsme zvolnili a šli jsme jenom krokem. Vytřela jsem si poslední zbytky krve s očí a s zachechtáním jsem je frkla Jeffovy do mikiny. Podíval se na mě a v očích měl takový spokojený šílený výraz. Usmála jsem se ještě víc a tak jsme mlčky šli dál tou opuštěnou ulicí. Oba od krve. Oba psychopati.

*s Jeffova pohledu*

Když jsem tam vedle ní mlčky šel, bylo mi... příjemně? Nevím proč, ale dělalo mi dobře být... s ní. Vždycky, když jsem se na ni podíval... tak mě tak příjemně šimralo v žaludku... co to sakra je? "To je láááska, to je láááska!" šeptal mi v hlavě vnitřní hlásek. Zahnal jsem ho spátky do hlubin mojí mysli. Objevuje se pořád. Když někoho zabíjím, když usínám, když jenom tak jdu. Ale... Co když má pravdu? Ne. "Láska, je to láska..." ozval se hlásek znovu. Opět jsem ho zahnal. Je občas pěkně otravný. "Láska..." zatřepal jsem hlavou, jako bych si myslel, že to ten hláseček zažene. Podíval jsem se na ni. Bože... zase to šimrání! Trochu víc jsem se usmál, ale nevím, jestli to šlo vidět. Podívala se na mě a úsměv mi opětovala. Takový malý, ale extrémně psychopatický úsměšek. Líbilo se mi to. Šimrání nebezpečně sílilo... "Láska, kámo, láska, uznej si to! Jseš zamilovanej až po uši!" přestávalo se mi dařit tohle moje imaginární menšinové já pudit. Hlásek zůstával v mojí hlavě a dál šíleně prudil. "Jseš v tom, uznej si že si prostě zabouchnutý!" otravoval. "Nech toho! Prudíš ho!" osočilo se v mojí hlavě většinové já. Chvíli bylo ticho a potom se ten hlásek obořil. "Za pravdu se každý bije... však to víš! Stačí si to jenom připustit!" "ježiši marja!" odseklo většinové já. Když tu se objevilo další já, které mám ještě míň rád než ten hlásek, který do mě pořád vrtá. "Copak to není super? Romantika... polibky... Budeš si hrát s jejími rty a vaše jazyky se budou proplétat, zatím co budete ve vášnivém objetí..." ten hlásek byl silnější než kdy dřív. znovu jsem zatřepal hlavou. Potřeboval bych se soustředit na něco jiného. Ale na co? Pomalu jsme se blížili k lesu. Chvíli jsem se ni ještě díval, jak jí mizející světlo pouličních lamp osvětluje její krásný obličej, který je postříkaný krví. Krásný? Já... Myslím, že se buď měním a nebo že v tom jedu až po uši.

*s pohledu Lery*

On se na mě tak divně díval... já... bylo to takové... No... Zvláštní... ten pohled jsem už viděla... možná... Něco ten pohled určitě znamenal. Usmál se... Asi... Usmála jsem se taky. Potom se otočil a pozoroval chodník před sebou. Jakoby sváděl boj sám ze sebou. Jakoby mě... možná chtěl zabít? Nevím jak jsem na to přišla ale děsilo mě to. Asi jsem paranoidní, mno. Ale beztak jsem chtěla spátky do lesa. Někde se vyspat. Sama a v klídku.

*s pohledu Jeffa*

Podívala se na mě. Věděl jsem to i když jsem pozoroval chodník před sebou a pokoušel jsem se přesvětčit sám sebe, že jsem se nezabouchl. Byl to takový... divný pocit. Jako mívám pocit kdy moje podvědomí chce vraždit. Ale je jinačí. Zatím co když jdu zabíjet, ten pocit pálí, tenhle šimrá. Je to... opravdu zvláštní. Když se tomu pálení poddám, táhne mě na lov a já jsem spokojený, že vidím krev. Ale tento pocit... je to taky pud, jako zabíjení. "Láska, je to láska!" zakřičel hlásek uvnitř mojí hlavy. Moje většinové imaginární já si povzdechlo. Myslel jsem si, že jsem ho už zakopal do mojí hlavy dost hluboko, aby nevylezlo a neprudilo. Ale potom vylezl ten hlas, který jsem měl rád ještě míň. "No taaak, poddej se tomu pocitu! Bude to krása, uvidíš! No tak, Jeffe, nebuď slaboch!" říkal a doháněl mě k šílenství. Zatřepal jsem hlavou a vyskočil jsem na nevysokou zídku, za kterou už byl jenom les. Leryl mě následovala. Oba hlásky které jsem neměl rád skandovaly: "poddej se, poddej se, láska, láska!" je zvláštní, jak člověka může ovlivnit kousek sebe a to ještě imaginární kousek. Imaginární hlásky v mojí hlavě. Podal jsem jí ruku, aby na zídku lépe vylezla. Když se moje ruka dotkla její, to zvláštní šimrání ještě vzrostlo. Bylo to tak neuvěřitelně příjemné... Šli jsme kolem prvních stromů a modravá záře úplňku romanticky osvětlovala les a její obličej. Usmála se na mě a potom nastal zlomový moment. Přestal jsem se tomu pudu bránit. Přitisk jsem Lery ke stromu a začal jsem ji líbat s takovou vervou, s jakou vraždím. Ten pud byl stejně silný. Ale neovladatelný. Měl jsem zatemněnou mysl a pořádně jsem si neuvědomoval, co dělám. Bylo to tak úžasné... nebránila se. Nechala se vášnivě líbat a
zavřela slastně oči. Uvědomil jsem si co se děje a rychle jsem od ní odskočil. Když otevřela oči, viděla, že jsem od ní půl metru a vyděšeně na ni zírám. Co to k sakru bylo? Co se to se mnou děje? Měl bych se jí nějak omluvit... "P-p-promiň j-já..." koktal jsem a cítil jsem, jak se mi do obličeje hrne krev. To snad není možné... Můj obličej jinou barvu než bílou neměl už nějáký ten pátek. Vlastně od té doby, co je ze mě creepa. Ale Leryl se nezlobila. Udělala něco, co jsem ani v přinejmenším nečekal. Přistoupila blíž a znovu mě políbila. Krátce, ale intenzivně. "Není se za co omlouvat" zašeptala mi do ucha. Dřív než jsem se vzpamatoval, byla pryč. Stál jsem tam úplně sám ve svitu luny a otevřenou pusou. Rádoby sám. Zjistil jsem to ale až příliš pozdě - když jsem uslyšel šum, za kotník mě chytlo chapadlo a omráčilo mě o strom.

(Ukamenujete mě? O.o XD)

.
 


Komentáře

1 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 26. března 2015 v 22:03 | Reagovat

No konečně! Hurá, Leryl už je tady xD víš jak dlouho jsem na ten díl čekala? Víš to??
Ohledně samotného příběhu... Super. Ikdyž je tam romantika, kterou zrovinka dvakrát nemusím, je to v creepypasta podání bomba. To bylo sladký jak tam po sobě  Leryl a Jeff stříkali krev! Tam bych chtěla být! XD
A ten konec... Sakra! Chudák Jeff! :D

2 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 26. března 2015 v 23:06 | Reagovat

[1]:
Sakra, so much matika...
24+24+24+21=93h
93×60=3580min
Ahaa, to jde i jendodušeji...
93h= 92h 60min
92h 60min-4min
92h 56min
Jo vím jaks dlouho čekala :P

3 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 27. března 2015 v 20:17 | Reagovat

[2]: Taaaaaak tohles zabila! BOŽE, JÁ CHCÍPÁM!!!! :-D :-D :-D totálněs mě oddělala!
I am dead xD

4 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 28. března 2015 v 16:28 | Reagovat

takový ten blbý pocit, když napíšete nšco, co jste nikdy nezažili a                ještě s pohledu kluka... xD

5 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 28. března 2015 v 18:14 | Reagovat

[4]: lol, tak to je taky dobrý xD ale neboj, není o co stát, když tě za nohu něco chytne a mrdne to tebou o strom, to mi věř xD

6 Kris Kris | E-mail | Web | 28. března 2015 v 19:15 | Reagovat

[5]: Lol

7 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 28. března 2015 v 20:01 | Reagovat

[6]: lololol xD

8 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 29. března 2015 v 18:07 | Reagovat

[5]: olol, něco? xD vlastně když o tom tak přemýšlím... Slendy má nějáký bráchy žejo? To tam musím taky zamastit XD

[7]: lolololol :3

9 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 29. března 2015 v 19:25 | Reagovat

[8]: Nah, jop no, "něco" xD okaj, bylo by super tam hodit ty slendyho bratříčky xDDDD

Lololololololololol :33

10 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 30. března 2015 v 6:17 | Reagovat

[9]: omg... Mám s toho úplně nával myšlenek :33 nevím jestli je nemám zformulovat do nějákého ćlánku ale... Kašlu ma to XD Slendy má proxy, mohli by mít jeho bros taky proxy O.o doufám, že se mi to do toho něják povede nacpat xD

11 Little Bad Princess Little Bad Princess | E-mail | Web | 31. března 2015 v 20:43 | Reagovat

[10]: Tak to by bylo super x) koukej psát!!! >:)

12 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 1. dubna 2015 v 14:10 | Reagovat

[11]: koukám, koukám XD ale beztak si budeš muset ještě počkat XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama