Duben 2015

Leryl 16.kapitola

27. dubna 2015 v 18:25 | Markéta Kaki
(Lidi já jsem tak nehorázná svině! Fakt! Nemám co bych napsala, takže dobrou noc! :33 *le jeblo mi. Prostě... Další kousek zítra! °^° (Maki nedělej to...) tak čtěte! Zase jsem to nečetla! :33)
*s pohledu Agnes*

Bylo před polednem. Pomalu jsem se vzdalovala od Slender mansion a můj mozek pracoval na plné obrátky znovu ohledně toho, kdo mi tam ten nový čip zarazí. Všechny ty city a emoce mi pěkně zaplácaly mysl a teďka se nemůžu skoro na nic soustředit. Pohár přetéká a je na mě, abych ho znovu vypráznila. Tiše jsem si povzdechla. Chudáček Masky. Trhá mi to srdce, když si vzpomenu na ten smutný výraz. Už aby to bylo za mnou.... Sám ví že to jinak nejde. Přidala jsem do kroku. Teda nepřidala, ale rovnou jsem se rozběhla. Nechtěla jsem, aby kdokoliv viděl slzy, které se mi nadraly do očí. Ale asi to nebylo moc chytré, protože jsem přes ně nic neviděla a zakopla jsem o kořen. Teda asi to nebyl kořen, protože kořeny nevyjeknou, když do nich nechtě kopnete a svalíte se vedle nich. "Agnes! Co tady děláš a... A proč brečíš?"Jeffův hlas zněl vyděšeně. "Já nebrečím" řekla jsem, zatím co jsem si utírala slzy. "Ne, vůbec nebrečíš... Co se stalo?" zeptal se a v očích se mu leskla umíněnost a zvědavost. A taky částečná zděšenost, ale skuste nebýt vyděšení když o vás brečíc zakopne někdo, o kom jste si mysleli celou dobu že cítí jenom vztek. Ale já mu nechci nic říkat... Je to můj problém a moje dilema do kterého nikdo nebude rýpat. Ale něco uvnitř mě říkalo, že mu to mám říct. "To je moje věc" řekla jsem zatímco jsem se pokoušela posadit. "Není!" obořil se a nasadil tvrdohlavý výraz. Vzdychla jsem. "Jeffe! Pokud komukoliv řekneš žes mě viděl v tomto stavu tak to, že ses líbal s tou holkou budou všichni vědět!" vyhrožovala jsem a přitiskla jsem mu kotouč ke krku. "Cože?! Jaks to sakra zjistilas?" vyhrkl a nevnímal tu ostrou smrtonosnou věc těsně u svého bílého krku. "Masky mi to řekl" řekla jsem a odtáhla jsem kotouč. "Co máš s Maskym?" zeptal se a zašklebil se. Zaťala jsem zuby. "Nic." zasyčela jsem na něho. "Hádám že čip z nějákého důvodu nefunguje a je do toho zaplácaný Masky? Já nevím... fakt... zabilas ho nebo umřel nebo ses do něho něják zabouchla... nic mě nenapadá." řekl a pohodil ramenama. Zaskřípala jsem zubama. Netuší, jak blízko je. "Jdeme domů" odsekla jsem a vstala. Zbytek cesty jsme na sebe ani nepromuvili.

Leryl 15.kapitola

21. dubna 2015 v 19:29 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(týden a dva dny?!?! JAK SI TO JAKO MAKI PŘEDSTAVUJEŠ?!?! áno zabijte mě, zasloužím si to. Už jste ani nečekali, že ze mě něco dalšího vyleze, žeee? Když já mám teďka strašně moc práce ._. Jako třeba povalování se, psaní kravin, sledování blogů ostatních CP blogerek... Zajímavé, že žádnej kluk tady ještě není :D to jsou jako divný jenom holky?! Suri si založila blog ^u^ je to hustý, jak se ta CP komunita tady na blogu rozrůstá. Je celkem možný, že hodíme Suri taky do skupinový konverzace a bude s náma psát Story of Blogers. Je to možný, Suri zeptat se Niky ty. A to moje kecání je na další článek! xD mimochodem, s Lery jsem se tak trochu... Zasekla? ._. Píšu teďka tolik kravin, přes COD a.k.a. potomky creep Až po Blue and Black a.k.a. blbost s CP naprosto nesouvisící. Jak to tak vidím, COD na mojem blogu brzo přibude, abych to nemusela psát holkám do konverzace :D říkám, chudák Stiak že to sepisuje ._. Já bych nemohla za 1. Bych chcípla smíchy dřív než bych něco napsala, 2. Bych se nechtěla proklikávat tima kravinama na Skypu a za 3. Jsem moc líná. SHIT, tohle je skoro delší než samotná Lery! XD tak čťete, pápá :333 další díl by mohl bejt zítra :333 mimochodem, nečetla jsem to po sobě! XD)

*s pohledu Leryl*
Slunce už pomalu vycházelo a já jsem se nemohla přestat smát. Válela jsem se po listí a skoro jsem brečela smíchy. To bylo lepší než jsem čekala. To bylo TAK úžasné! Nikdy mě nenapadlo, že by mohlo být zábavné probdít celou noc, ale nespát a přitom vraždit celou noc? To je ta NEJLEPŠÍ věc co jsem kdy v životě dělala! Bezmocný pohled lidí, bolestný křik a krev! Hlavně krev! Jsem od ní celá umazaná... Vstala jsem. Na krev na mojí mikině se nalepily listy a teď vypadám jako slušná zrůdička. Otřepala jsem zkrvavené listy a usmála jsem se na strom předemnou. Chtěla bych ten můj pohled vidět, vážně. Vsadím se, že bych se lekla sama sebe. Najednou jsem něco uslyšela a vrátila jsem se myslí zpět do reality. Kroky. Schovala jsem se za strom a sledovala jsem postavu, blížící se blíž k mojemu stromu. A postava je... Eyeless Jack? Už zase? Už se ho ani nebojím. Vypadalo to, že o mě neví. Hlavně nesmím ničím zašustit. Můžu ho zkusit šmírovat, celkem by mě zajímalo, kam jde. Najednou se zastavil a slo slyšet jenom veverku, která přeskakovala někde nad jeho hlavou. Skoro jsem nedýchala, aby mě neodhalil. Najednou se rozešel směrem k té louži, kterou jsem tam nechala, když jsem se tam válela. Doufám jenom, že mě neslyšel jak jsem se chechtala. Ne proto, že by věděl že tady jsem, ale prostě proto, že se mi to zdálo... Mno... Takové trapné. Přičapl si k louži a namočil v ní prst. Sundal si kapuci a trošku povytáhl masku, ale jenom tak, že jsem viděla pusu a nos. Čuchnul si k krvi a potom ji olízl. Uviděla jsem jeho pilovité zuby, když se trošku pousmál. Měl šedou kůži a rty nebyly skoro vidět. Bylo to takové... nelidské. Nasadil si masku spátky, ale vlasy si nechal volné. Vůbec, bylo to to jediné, co vypadalo lidsky. Zapoměla jsem, že nemám ani dýchat a udělala jsem krok dopředu. Chtěla jsem se si ho trochu líp prohlídnout, ale jakmile se na mě otočil, stuhla jsem. Co jsem to zase provedla za kravinu? Pomalu jsem couvala a lovila jsem nůž s kapsy. Kde je? Potom jsem uviděla, co má v ruce. Můj nůž. Musel mi vypadnout s kapsy, když jsem se řehtala. Couvala jsem ještě rychleji a byla jsem vyděšená. Byla jsem jako bez ruky... tak bezbraná! Šel ke mě. Už jsem viděla, jak mi bude párat vnitřnosti za živa. Co to kecám? Mám přece kam utéct. Nemá šanci mě dohnat. Bez nože ale nikam nejdu. "Vrať mi ten nůž!" vyjekla jsem vyděšeněji, než jsem chtěla. Pořád jsem couvala a on se na mě pořád díval. Nebo... Nedíval, ale měl na mě otočenou hlavu. Šel ke mě sebejistým krokem a já jsem pomalu propadala panice. Skoro jsem cítila, jak se pod tou maskou usmívá. "Vrať mi ten nůž!" vyjekla jsem znova a pokoušela jsem se znít sebejistě, ale místo toho jsem zněla žalostně. Skoro jsem vyletěla s kůže, když jsem narazila do stromu. "Co chceš?" vyjekla jsem, zatím co jsem se pokoušela vyprostit kousek mikiny s větev, o kterou jsem se zasekla. Pořád se přibližoval a já jsem si brala poslední naději na přežití. Zastavil se asi dva metry ode mě. Srdce mi bušilo jako o závod a do očí se mi začaly drát slzy. Ne. Konečně jsem našla smysl mojeho života a teďka mám zemřít? Divoce jsem začala škubat s větvičkou v naději, že se osvobodím. Dal se znovu do kroku s já jsem se o to přestala pokoušet. Sklopila jsem pohled a zavřela jsem pevně oči. Ruce jsem spustila podél těla a rychle přerývaně jsem dýchala. Prosím, zabij mě rychle a hnedka, ať to mám za sebou... Zastavil se těsně předmnou a já jsem skoro cítila jeho dech. Proč to musí tak strašně natahovat? Nemůže mě zabít rovnou? Skoro se mi zastavilo srdce, když mě chytnul za bradu a zvednul mi obličej tak, abych se mohla dívat do jeho... Černých důlků. K jeho smůle jsem však měla oči stále zavřené. "Proč se bojíš?" zeptal se a stále mi držel bradu. Potom ji pustil. "Měla bys pochopit, že od té doby, co je s tebe psychopat patříš mezi nás!" Otevřela jsem oči a strčila jsem nenápadně jednu ruku za záda, abych se dál pokoušela osvobodit se od větvičky zatím co jsem s ním udržovala "oční" kontakt. "Měla by ses vrátit do sídla, v lese je to moc nebezpečné... udělala sis nepřátele, věř mi..." cítila jsem, jak se mikina povoluje a jak jsem skoro volná. "Vím že nakonec utečeš, ale kdyby něco, můžeš do sídla vždycky dojít...." se slovem dojít jsem konečně odmotala mikinu, načemž jsem zdrhla. A bez nože. Když jsem si byla jistá, že mě nepronásleduje, i když jsem vlastně věděla, že se za mnou ani nepustil, zastavila jsem se a vyčerpaně jsem se sesunula do měkkého listí. Mělce jsem oddechovala a užívala jsem si toho, že jsem tady sama. Potom se mi vrátilo racionální myšlení a hlavou mi začal nadzvukovou rychlostí míhat otázky. Některé s nich jsem si ani nestihla zapamatovat: proč to tady není bezpečné? Jaké jsem si udělala nepřátele? Proč si myslí, že to v tom baráku budu víc v bezpečí? Kdy si mě konečně všimne? Cože? Další otázka mimo kýbl, ale přitom mě příšerně znepokojila. Já tady nejsem sama. Rychle jsem vyskočila na nohy a rozhlédla jsem se. "Haló?" zavolala jsem plaše. Byla jsem schopna znovu hodně rychle běžet a plně připravena dát do toho všechno. Chvíly jsem se dívala do hlubin lesa, protože se mi zdálo že se tam něco pohlo, ale potom jsem se otočila a málem jsem (dneska podruhé) vyletěla s kůže. Oranžové brýle, přes pusu šátek a v každé ruce sekyrku. Bez toho, abych něják přemýšlela jsem ho kopla do rozkroku a běžela jsem, co jsem mohla. Zase jsem slyšela ten šum a tentokrát byl zdroj blíž. Celkem jsem se děsila toho, co ten zvuk vydává, i když netuším, co by to mohlo být. Když jsem se bleskurychle vzdalovala, slyšela jsem, jak se ten kluk s úpěním svalil. Já fakt nevím, co jsem udělala, byl to reflex... Reflex který jsem si sama pro sebe pojmenovala "reflex kdyžnemášzbraňútočnaslabémísto". No jo. Zbraň bych si měla pořídit urychleně novou. Asi ji někde štípnu. Pomalu jsem dobíhala na okraj lesa. Všimla jsem si otevřené garáže a zastavila jsem se. Uviděla jsem co v ní leží a vykulila jsem oči. Ne. Tak snadně přijít k nové zbrani snad ani není možné! Nespím náhodou? To je tak úžasný! Jakoby tam byla přichystaná pro mě! No, vypadá to, že příští noc bude krásně krvavá. Je tam pověšená na zdi a já ji chci. Krátká žlutá motorovka. Já jsem fakt ten nejšťastnější psychopat na planetě!

Leryl 14.kapitola

11. dubna 2015 v 19:07 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Áno jsem úžasná a dávám vám další článek po týdnu. Zatleskejte mi! Nic se tady neděje, nudné nic, vůbec nic.To je děs. Tenhle kousek je prostě o ničem... Tak si ho užijte. Beztak nemáte jinou možnost >:33)

Ehm... Vailly? Našel jsem něco zajímavého co se vztahuje k Leryl... Pojď se sem okamžitě podívat!" Vailly nechala polívku polívkou a běžela k Jackovy, který držel křečovitě noviny. "Vydíš toho zmasakrovaného kluka tady na tom obrázku?" řekl a ukázal na obrázek v novinách. Vailly nadzvedla obočí. Chlapec měl venku všechny vnitřnosti a krev byla všude na místě činu. Byl rozřezaný na několik krvavých kusů. Bylo to... Přinejmenším zajímavé. Na zdi za ním se leskl nápis napsaný krví: "jsem v pohodě. Tenhle styl života se mi mocinky líbí!" A pod tím byl podpis: "Lery" Vailly se podívala trochu zděšeně. Tohle byla její první obět a už byla takováhle...? "podobně dopadlo asi čtrnáct dalších lidí" řekl Jack. "V té holce je víc než by se dalo čekat" řekla Vailly překvapeně. Patnáct zmasakrovaných lidí. Vsadila by se, že to by nedal ani Jeff nebo Sally, a to jsou masový vrazi první kategorie. Nebo možná jo, ale určitě by si s nimi tolik nepohráli. Navíc jí ten styl někoho připomínal. Po chvilce vzpomínání si vzpoměla a přejel jí mráz po zádech. Clockwork. Je to možná měsíc, co zmizela. Vailly si myslela, že jí něják přestávala fungovat ta hromada prášků, díky které se chovala jako šílenec. Ale nevěděla, že pravda je někde úplně jinde. Sedla si vedle Jacka na pohovku a přečetla pár vět. "Policie šílí. Nový postrach je brutální jak nikdo jiný." podívala se na Jacka. "Alespoň už nejsme v hlavním hledácku." povzdechnul si bez toho, aby se na ni podíval. Vailly se zamračila. "Jakmile se vrátí Agnes, jdeme ji hledat. Tvoje výmluvy mě nezajímají, nikdo nechce, aby byla proxy. Budem potřebovat všechny. Není možné, že by jsme ji nenašli!" rozkázala naštvaně. Jack se na ni podíval, zamručel a vztal. Hodil noviny na stůl a šel najít masku. Když ji našel, zavrčel neslyšně: "Raději rychle vypadnu, než mi s toho všeho rupne hlava!" Práskl za sebou dveřma.

Leryl 13.kapitola

6. dubna 2015 v 11:21 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
*s pohledu Agnes*
Šla jsem dál tou cestou, kterou mám už pevně vydřenou v paměti a přemýšlela jsem o mojí minulosti a o čipu v hlavě, který mi tam tehdy Tanya zarazila. O tom, za jak dlouho to praskne, že už funguje hůř a některé city se tlačí na povrch. Přemýšlela jsem, za jak dlouho se zase budu se utápět v depresích a budu moct být smutná. Potom budu muset něják zařídit, aby mi tam někdo nainstaloval další. A potom budu zase tak chladná jako na začátku. Chudák Masky. Je mi ho strašně líto, ale potom už naštěstí nebude. Sám ví, že to jednoho dne příjde a potom bude zase sám. Protože k němu už nebudu nic cítit. Jo, láska je jeden s tich citů, který se vytlačil na povrch jako první. Když jsem si v hlavě přéhrála slovo láska, vzpoměla jsem si na Jamieho. Napadlo mě tolik sprostých slov ze všech jazyků, které umím, že bych s nimi popsala celou A3. Ale Masky... je jiný. Je to tak hrozně super, když víte, že ten, kdo se vám líbí o vás má zájem. Ach jo...

Zahlédla jsem Slender Mansion a usmála jsem se. Radost. Už i ta se probojovala přes čip. Láska k Maskymu mi bude chybět. Stála jsem před dveřmi a hluboce jsem se nadechla a vydechla. Zazvonila jsem a za chvíli mi přiběhl otevří Hoodie. "Agnes! Co tady děláš teď hluboko v noci?" řekl překvapeně. "Jdu za Maskym... je v pohodě?" řekla jsem trochu přiškrceně s vědomím, že by taky mohl být pod drnem. Trochu jsem se otřásla při tom pomyšlení. "Jo... chápu. V pohodě sice moc není, ale s nejhoršího je venku." řekl a prohrábl si rukou vlasy. Oddechla jsem si. "Pojď dovnitř" řekl a zavřel za mnou potom dveře.

Za chvíli jsem už stála u pokoje Maskyho. Zaklepala jsem a potom jsem opatrně otevřela. "Agnes! Ahoj! Já... Nechápeš jak jsem rád, že jsi přišla. Strašně se mi stýskalo!" vyhrkl a já jsem věděla, že je to pravda. Uculila jsem se, zavřela jsem dveře a sedla jsem si na jeho postel. "Mě taky... hlavně by mě zajímalo, jestli si v pohodě... bolí to?" řekla jsem a podívala jsem se mu hluboko do očí. "Je... Je to v pohodě" řekl, ale nezněl moc přesvědčivě. Uhl pohledem a když se na mě potom podíval, nadzvedl obočí. "Jeff se něják coural že někdo došel až teď, ne?" řekl. "Jeff? Kde je Jeff! To že asi ležíš a v břiše máš díru prozradila analíza DNA krve, která kapla s nože holky, co tě asi pobodala. Vyřídíš Slendymu že Leryl, jak se jmenuje, není naše?" vyhrkla jsem tak rychle, jak to jenom šlo. Tim se zachechtal: "neboj, je možné, že to na Operatora spíš udělalo dojem a chce s ní mít proxy!" řekl a podíval se do mojeho přírodního oka. "Fakt?" řekla jsem a natočila jsem hlavu na bok s úmyslem vypadat jako roztomilé polorobotické štěně. "A Jeff se asi jenom někde poflakuje... víš jaký je. Nebo si prostě jenom potřebuje srovnat myšlenky, potkal ho totiž zcela nový pocit" zachechtal se Masky a s tichým bolestným syknutím se posadil. "Co?" zeptala jsem se nechápavě. "Jeff se zabouchnul do tý holky, co mě pobodala, Hoody vyděl na vlastní oči jak se líbají" řekl a měl práci s tím, aby se nerozesmál. "No to snad ne!" zasmála jsem se. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to, co jsem tehdy řekla by mohla být pravda: Hele, Jeff se asi zamiloval nebo co! Přesně to jsem řekla. "Jenom ta představa, že by s tou proříznutou pusou někoho líbal!" zahihňala jsem se jako malá školačka. Vzal mě za ruku a já jsem ucítila motýlky v břiše. Je to silnější než když jsem tady byla naposledy a pěkně to se mnou mává. Vzpoměla jsem si znovu na Jamieho a zatnula jsem zuby. Já bych ho nejraději rozřezala ještě jednou. "Ce se děje?" lekl se když uviděl, že jsem se při vzpomínce na Jamieho umračila. Musím si hlídat, na co myslím. V blízkosti Maskyho jakobych už žádný čip neměla. "Ne já... vzpoměla jsem si na Jamieho..." vypustila jsem ze sebe a podívala jsem se mu zase hluboko do jeho úžasných hlubokých modrých očí. "Už na něho nemysli... Byl víc bezcitný než ty, když jsi odcházela od jeho chladnoucího těla... Nevěděl, o jak úžasnou holku přichází." objal mě. "Time... Miluji tě" zašeptala jsem mu do ucha. "Já tebe taky" odpověděl napříč tomu, že jsem mu řekla Time. Tim tady není; říkává vždycky; teď je tady Masky, který je ovládaný Slendym. Odlepila jsem se od něho, ale nechala jsem ruce na jeho ramenech. Chvíli jsem se dívala do jeho očí. "Ten vztah mi bude strašně chybět... Ten čip už je skoro nefunkční a emoce se mnou strašně mávají" zašeptala jsem smutně. "Vždycky tě budu milovat" špitl a já jsem se nepřítomně usmála. Rozhlédla jsem se a přisunula se blíž. Podíval se mi do očí. "Masky?" položila jsem lokty na jeho ramena a nechala jsem ruce volně spadat podél jeho zad. Přiblížila jsem k němu svůj obličej. "Nechceš být na chvíli jenom mojít Timem? Jenom... na pár minut být obyčejným člověkem?" řekla jsem, ale na nic jsem nečekala a začela jsem ho vášnivě líbat. "Ano..." vydechl v malé pauzičce, obejmul mě a prohluboval polibek. Hladil mě po zádech náš polibek se stal ještě vášnivějším. Jo, tyhlety věci se mnou teď opravdu dost mávají, problesklo mi hlavou, když jsem mu zajela rukou pod košili a začela jsem ji pomalu stahovat...

*s pohledu Tobyho*
Šel jsem po schodech a tvářil jsem se otráveně. Prý že jich mám zeptat, jestli chtějí snídani nebo tak něják. Zrovna když jsem se chtěl dát do jídla. Nesnáším zákony schválnosti. Nesnáším. Přišel jsem před Maskyho pokoj a s otráveností jsem vešel. "Masky, Agnes, Operator se ptá jestli..." zadrhl jsem se, když jsem je uviděl líbat se ve vášnivém objetí. Maskyho ruka jí zrovna rozepínala PODPRSENKU. "Pardon... Já... Nechám vám soukromí..." špitl jsem a vycouval jsem s jejich pokoje. V nejbližším zrcadle jsem si potvrdil, že jsem celý zrudl. Tohle jsem fakt vidět NEMUSEL.

Leryl 12.kapitola

4. dubna 2015 v 14:10 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Tak , nic mě nesežralo ani jsem se nezabila, ale to musím zaklepat na dřevo, takže tady máte další kousek, který je krátký a slabý, ale... To je jedno XD užijte si ho!)

*s pohledu Leryl*
seděla jsem a u stromu a sledovala jsem západ slunce. Když poslední paprsky opustily oblohu, postavila jsem se. Vytáhla jsem nůž a krvelačně jsem se pousmála. Dneska to bude super. Usmála jsem se ještě víc, když jsem si představovala, co budu dělat za nepořádek. Bude to velkolepé. Ať se mě všichni bojí. Mají proč. Měla jsem v hlavě jedno přání, je sice trošku dětinské a děsivé, ale celkem mě to láká: chci se stát nejznámější creepou města. Chtěla bych v tom předběhnout staré známé legendy jako třeba Jeffa. Potom mi hlavou proběhla zase jednou myšlenka, která se netýkala vraždění: kde je teďka Jeff? Určitě se vrátil domů a možná teďka někde běhá a hledá mě... Možná mě hledají všichni. Určitě mě hledají. No, měla bych se jim něják ozvat, jenom aby se o mě nebáli... Jestlipak čtou lidské noviny? Napadá mě bezva způsob, jak se jim ozvat...

*le SEN

3. dubna 2015 v 19:56 | Markéta Kaki

Kachna, tučňák jako godzilla, jako had se obkroužila lampa kolem mě, a křeslo začalo mě požírat, a do rudo se barvil svět kolem mě, a v hlavě zněla ni znělka s Titaniku, i když jsem ten film nikdy neviděla, potom vyrazil dveře krásný princ na koni s modrou hřívou, a díval se na mě jakobych byla housenka, co vylezla z jeho svačiny, potom mě lampa pustila, a já jsem jenom ostrým pohledem, když prince jsem obkroužila, zhořel jako ve tmě den, a stůl skákal, běžela jsem před ním labirintem, a já jsem měla u pasu sekyrku, i když se to všechno pletlo doktomady, ten tučňák utekl jak rychle mohl jen, a já jsem vylezla s chodby do volného prostoru, do města plného tmavých uliček, bylo to jako film, divně jsem se usmívala, jako psychopat, co našel oběť, potom kačena tam přiletěla a dál...
Co bylo dál?

Dál jsem se probudila a sen se rozplynul v paprscích slunce, oznamující nový den. Zbyla jenom zpomínka na ten noční nekončící chaos v mojí hlavě.

Leryl 11.kapitola

3. dubna 2015 v 9:19 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Jé, další kapitolka přišla a všichni jsme nadšení tak, že sežereme svoje psy! Protože pes je jídlo, ne kamarád. A jak je známo, jídlo může za všechno. I za to, že u 13. kapči mi zase někdo šáhl na fangirl vypínač. -_- ale dobré, o Lery tam je jenom zmínka. Sakra, musím přestat spoilerovat, jinak příjde pes/jídlo a sežere mě. Takže oki, užijte si čtení :P)

"Lidi! Mám výsledky!" zařvala Agnes když vycházela ze sklepa a když zabouchla dveře, tvářila se důležitě. "Bylo to celkem otížné, Byla to totiž smíchanina dvou různých krví a já jsem je musela oddělit." Vailly se na ni podívala se zájmem. "Takže... první je nějáké oběti, asi chlapce, a druhá..." natáhla ticho jako žvýkačku a rozhlédla se po zvědavých obličejích creep sedících u stolu. "...druhá patří Maskymu!" řekla a nasucho polkla, což na ni nebylo normální. "COŽE?!" ozvalo se zborově místností. Vailly se připotácela ke stolu a opřela se o židly. Všichni se dívali na Agnes, která nakonec popošla a posadila se. Vailly udělala to samé. Agnes se důležitě rozhlédla po všech, kteří u stolu seděli. Byli tam vlastně všichni, kromě Sally, která bůhví proč spala, a Jeffa, který se v tu dobu pokoušel zorientovat někde v hlubokém lese minimálně deset kilometrů od nich. Ale to nikdo zatím nevěděl. "Vypadá to, že o ni už Slenderman ví. Ale otázka je, jestli s ní teď raději neudělá krvavou kaši než proxy." přořízla ticho, ale hnedka po větě se rozhostilo další. Raději pokračovala, protože viděla, že to ticho je až příliš depresivní. "Nevíme kam ho bodla, nevíme jestli ho nezabila, nevíme nic, jenom to, že byla od krve a s nože ji kapla smíšenina krve oběti a krve Maskyho. Víme toho zoufale málo." zakončila vzdychnutím projev. Potom vstala a šla si vzít něco na svačinu, protože jí vyhládlo při tak náročné práci. "Důležité je, že je Jeff v pořádku, ne?" špitla Vailly. "Ne. Důležitá je otázka, jestli Slendy pochopí to, že Leryl ještě není na naší straně. Vzpomínáš si na tu dohodu, že když my nepovraždíme jeho proxy, nechá nás na pokoji? O tomhletom mluvím. Leryl si udělala mocného nepřítele a otázka je, jestli neudělala mocného nepřítele NÁM." řekla Agnes, zatím co si natírala marmeládu na chleba. "Co budeme dělat?" zeptal se Eyeless Jack a hlas se mu proti jeho vůli třásl. Vailly mu odpověděla: "myslím, že by tam někdo měl zajít a vysvětlit to." Rozhlédla se a vyděla vyděšené obličeje creep sedících u stolu. "kdo se hlásí doprovolně?" nikdo. Všichni seděli a mlčeli jako zařezaní. Nikomu se k Slendymu nechtělo plahočit solidních dvanáct kilometrů tam a dvanáct zase spátky. Vailly si povzdechla. Věděla, že to zbylo na ni. Už otevírala pusu aby to oznámila, když tu se otočila Agnes. "Já půjdu. Vyrazím se stmíváním!" řekla a ukázala mechanickou rukou s okna, kde se slunce pomalu chýlilo za kopec. Nikdo nevěděl, že by tam Agnes šla i bez toho, aby ji tam někdo poslal. Nikdo nevěděl, co je mezi Maskym a Agnes.

(Žádný blbý dotazy, to se vysvětlí potom :)

Leryl 10.kapitola

1. dubna 2015 v 17:32 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Áno, je to tady! Konečně! :p)

*s pohledu Jeffa*

Když jsem se probudil, bolela mě hlava, jako by se mnou někdo praštil o strom. Vlastně se mnou někdo praštil o strom. Mno, někdo. Slender. Sundal jsem si s očí oční masku, podobnou, jako nosím když spím. Ležel jsem v posteli ve Slender mansion a nademnou stál Toby. "Nazdar Toby" zamručel jsem a pokusil jsem se posadit. Ale tříštění hlavy mi to nedovolilo. "Poslyš, musel se mnou Slendy tak děsně třísknout?" zeptal jsem se ho kysele a pokoušel jsem se zjistit, jestli nemám frakturu. "Měl vztek, ta holka se kterou ses líbal málem zabila Maskyho" řekl Toby a opřel se o stěnu "Hoodie jí chtěl rozpárat, ale Operator dal příkaz polapit ji. Asi s ní chce udělat Proxy. No, měls vydět jak se na to tvářil!" zachechtal se a jeho rameno sebou škublo. "a když ta holka utekla, tak chytl alespoň tebe, protože o ní něco vědět prostě musíš. Ne?" řekl a prohrábl si vlasy. Uviděl jsem ten proxy znak který měl na zápěstí. Jako má Masky i Hoodie a možná ho bude mít brzo i Leryl. Přejel mi mráz po zádech. Ne. Leryl proxy nebude a basta. To nesmím dopustit. Pomalu jsem se posadil a opřel jsem se o zeď. Přerývaně jsem dýchal a Toby si ke mě přisedl. "Co mi o ní řekneš?" zeptal se a podíval se mi hluboko do očí. Přejel jsem očima po místnosti, jen aby jsem se zbavil toho očního kontaktu. Toby je proxy celkem krátký čas a v jeho očích se ještě zrcadlí všechno to, co prožil. Všechna ta duševní bolest kterou zažil. Sice dělá, že to zapoměl, ale já vím, že nemá. Prostě se o tom nechce bavit. "Co mi řekneš?" zopakoval důrazněji. "Hele já nevím jestli to pochopíš, ale já k té holce něco cítím, a fakt nechci, aby mi ji slendy šlohl a udělal s ní svého nohsleda. Ne, díky. Nic ti neřeknu." řekl jsem s neplánovanou naštvaností v hlase. Tobymu se to moc nelíbilo. "budeš ale muset." zamručel jsem. Toby si povzdechl. "jdu pro sekeru" oznámil a zmizel ve dveřích. Obrátil jsem oči v sloup. Jsme s Tobym kámoši, ale on se občas chová strašně nadřazeně, a to i když je jenom o rok starší. Hlavně když je to v souvislosti se Slendermanem. Ale co by se taky dalo čekat když je proxy, že? Blbej Slendy... Hmmm... tohle bych si tady neměl myslet když umí číst myšlenky. Ale vzpomínky naštěstí ne. Doufám. Projel jsem si pokoj pohledem. Myslel jsem i na útěk, ale stoprocentně by mě chytli. A potom by to bylo všechno ještě horší. S zamyšlení mě vytrhl Toby, který vrzl dvěřmi a vešel do místnosti. Nesl svoje dvě sekyry a v obličeji měl nepovedený neutrální výraz. Nevěřil jsem, že by mi něco mohl udělat. Přece jenom jsme si hodně blízcí. Ale vzhledem k tomu, že je Slendy v dosahu jsem si tím beztak nebyl nejjistější. Toby mi přitiskl ostří své sekyry ke krku. "Nedokážeš mě zabít" řekl jsem, nahodil jsem tvrdohlavý výraz a pokoušel jsem se ignorovat jeho sekyru. "Dokážu, Jeffe" zašeptal a hlas se mu nebezpečně třásl. Jakoby se spíš snažil přesvědčit sebe než mě. "Nedokážeš" zašeptal jsem. "Dokážu..." zašeptal a já jsem postřehl, že se pokouší potlačit slzu. V brýlích se mu zrcadlila prosba, abych mu něco řekl. Začal jsem přemýšlet, co bych mu tak mohl říct, abych toho moc neprozradil, ale uvědomil jsem si, že toho vím i já zoufale málo. Můžu mu říct úplně všechno co vím, ale přesto to Slendymu moc nepomůže. "Dobře, řeknu ti všechno co vím, ale fakt toho moc není... dělám to jenom protože fakt nechci, aby tě Slendy zabil, protože jsi můj kámoš. A taky protože nechci, aby ses rozbrečel." řekl jsem s předstíranou naštvaností a usmál jsem se, i když úplně zbytečně. Toby zvedl svůj pohled od země. Položil sekyrku na stolek a přisedl si znovu na postel. Jeho rameno sebou znovu škublo. Měl jsem štěstí, že neměl v ramenu tik když v té ruce držel sekeru u mojeho krku. Spustil jsem: "ta holka se jmenuje Leryl. Co povídaly ostatní creepy, našel ji Eyeless Jack jak spí v lese s kámoškou. Chtěl zabít první její kámošku, ale ona vyskočila a pobodala ho. Utekly. Jackovy musela Agnes zašívat orgány. Příští noc ji tam našel Jack znovu, samotnou a brečící. Co říkal, tak byla úplná troska a chtěla umřít. Omdlela a tak ji donesli do sídla. Tu noc jsem se vracel s toulek a její okno bylo otevřené. Taky jsem měl namále." zachechtal jsem se. "Je extrémě rychlá a neuvěřitelně agresivní. Když se tě lekne, pokusí se tě zabít bodáním do břicha. Nepřibližovat se k ní! Víc nevím. Můžu jít?" zeptal jsem se. Toby se chvíli jenom díval do zdi, potom se na mě otočil a řekl: "asi jo... Díky..." než to stačil doříct, vypustil jsem ze sebe tiché "ahoj" a vyskočil jsem s okna. Udělal jsem několik kotrmelců po měkkém listí, postavil jsem se za běhu a pádil jsem do hlubin lesa, který byl všude okolo mě. Jenom jsem doufal, že to do toho baráku trefím. Po pěti minutách sprintu jsem se zastavil, rozhlédl jsem se a potom se mi v hlavě objevila obávaná otázka: kde to sakra jsem?!