Leryl 19.kapitola

21. května 2015 v 7:10 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Omg, potřebovala bych dvě facky. Jednu za obsah tohohle dílu a druhou za to, kdy jsem ho vydala. Připravte si blicí pytlíčky a go to read!)

Vypla jsem moji milovanou motorovou pilu a přiběhla jsem ke dveřím. Zasadila jsem kliku na své místo, rychle jsem ji zmáčkla a chtěla jsem vyběhnout ven, ale dveře do někoho narazily. Lekla jsem se, zabouchla jsem je a opřela jsem se o ně. Přerývaně jsem dýchala. Počkat... proč se vlastně bojím? Můžu toho člověka rozřezat, ne? Odtáhla jsem se od dveří a čekala jsem, až se otevřou, abych se mohla vrhnout na tu osobu, ať je to kdokoliv. Dveře vrzly a já jsem se zachvěla. "Běž spát" řekl hlas, který bych poznala kdekoliv. Jeff. "Mě se ještě nechce do postele, Jeffe!" zachechtala jsem se a nakoukla jsem k vlastně jedinné creepě, ze které nemám strach. "Lery? A-ahoj!" zakoktal překvapeně. Potom se mi naklonil přes rameno, aby lépe viděl mrtvolu. "To je tvoje práce?" zeptal se a nadzvedl obočí. "Jo" řekla jsem a zazubila jsem se. "Ale udělala jsem trochu rámus, musíme se vypařit" dodala jsem a podívala jsem se mu hluboko do očí. "To se mi líbí!" řekl s pohledem stále upřeným na roztrhané tělo. "Tak jdeme" zatahala jsem ho za mikinu. "Oukej!" řekl a kdyby mohl, určitě by se usmál.

"Znalas tu holku?" zeptal se Jeff s pohledem upřeným na chodník znenadání. Překvapeně jsem se na něho podívala. "Jo, týrala mě už od školky, proč?" řekla jsem trochu zaskočeně. "Šlo vidět že to byla pomsta" zasmál se bez toho aby se na mě podíval. "No jo... Ty se v tom vyznáš, co?" uchechtla jsem se a dál jsem se neůspěšně snažila navázat oční kontakt. "No... tak když si řekneš že dělám to co dělám víc než tři roky tak... Jo celkem jo. A... Tvoji rodiče s tou holkou nic nedělali? Hádám... že proto je s tebe creepa?" řekl a konečně se na mě podíval. Zakoulela jsem očima. "Jsem s děcáku." odpověděla jsem co nejvyhýbavěji. "A znáš svoje rodiče?" zeptal se. Šlo vidět že jsem v něm probudila zvědavost. "Ne... Lidi s děcáku mi vždycky řekli, že moji rodiče zemřeli když mi bylo půl roku. Nikdy jsem s nich nic víc nevytáhla." řekla jsem a pokrčila jsem rameny. "A tebe nezajímá kdo to byl?" zeptal se. "No... Tak... Hele, nad tím jsem nikdy v životě nepřemýšlela." řekla jsem popravdě a přidala jsem trochu do kroku. "Zajímá mě to za tebe" zašklebil se. "Beztak je to nějáká mladá rodinka která jela autem, vybourala se a já jsem jediná přežila." řekla jsem a znovu jsem pokrčila rameny. "Lery, nebuď taková pesimistka!" dloubl do mě Jeff prstem. Trochu jsem ucukla. "Jsem jenom realistka!" řekla jsem a taky jsem do něho dloubla. "Ale no táák, kluci se nebijou!" zasmál se a oplatil mi šťouchnutí. "Copak tě mlátím?" zasmála jsem se taky a cvrnkla jsem do něho. "Jo!" zašklebil se a pokusil se mě šťouchnout, ale já jsem se vyhnula, což ho trochu rozhodilo. "Kdybych ti něco chtěla udělat, pravděpodobně bys už byl na několik kousků, Jeffe!" zasmála jsem se a zabouchala jsem na krví postříkanou poloprázdnou nádobu s benzínem na motorovce, kterou jsem měla zavěšenou přes rameno na popruhu. Udělalo to dutý kovový zvuk, který mi vykouzlil takový ten dětský úsměv na tváři. Jeff se na moji zbraň se zájmem podíval. "Normální holky nosí kabelky a ty..." skočila jsem mu do řeči. "Já nejsem normální holka!" zasmála jsem se. "Ale vím, že nejsem nenormální sama" podívala jsem se mu do očí a usmála jsem se. Taky se na mě podíval a měla jsem pocit, že se taky usmál, ale těžko se to odhaduje, když se ten... řekneme-li člověk usmívá pořád. Blížili jsme se k lesu. "Normálnost je relativní pojem... Ale ať se to vezme jakkoliv, žádná creepa není úplně normální." řekl zamyšleně a znovu upřel svůj pohled na chodník. "To bude tím, že nikdo není úplně normální!" řekla jsem se a položila jsem dlaň na jeho rameno. Ucítila jsem, jak se s mojím dotykem zachvěl. Blížili jsme se k té samé zídce, kde jsme byli spolu naposled. K úplně samému místu a k úplně samému lesu. Zajímalo by mě, se stane to co včera nebo kdy to vlastně bylo... poslední dobou trochu strácím pojem o čase. Opravdu by mě zajímalo, jestli se tentokrát ovládne nebo ne. Ale to je tak všechno, co vím natvrdo. Nevím jak, ale nám v hlávě tři věci, které chci, jenomže ony jaksi nejdou udělat zaráz. Třeba chci, aby se neovládl a zároveň se mi to naprosto příčí a chci kariéru osamělého zabijáka. A ještě lepší, co chci taky, nejraději bych s psychopatickým životem úplně sekla a vrátila se do děcáku/spáchala sebevraždu. A to ještě nezmiňuju kvanta dalších nápadů, které se do toho míchají a přinášejí další a další komplikace. Nevím co chci. Jeff se stále díval dolů na chodník a vypadal, že taky bojuje sám ze sebou. Možná přemýšlí nad tím samým jako já. Pocítila jsem záchvěv adrenalinu. Zdá se mi to, že se moje myšlení pořád mění? Před chvílí jsem se přistihla, jak přemýšlím jak ho zabít. Ale já ho nechci zabít... něco uvnitř mě se příčí. Asi deset věcí. Co chci? Na malou chvíli mi bylo dokonce líto Rózy... Brrrr... Podívala jsem se na Jeffa a zjistila jsem, že se na mě zkoumavě dívá. "Co se děje?" zeptal se. "Já... Nevím..." řekla jsem a ztěžka jsem se nadechla. "Štěpí se ti psychyka?" jak to sakra uhádl?! "Asi" vydechla jsem. "To bude v pohodě... všichni si tím prošli..." řekl chlácholivě. "Když... já ti nechci ublížit..." skočila jsem mu do řeči. Zmateně se na mě podíval a potom vyskočil na zídku, aby mi pomohl nahoru. S jeho pomocí jsem se nahoru dostala hravě. "Vůbec nechápu o čem to mluvíš." řekl a pokrčil rameny. Pomalu jsme se stráceli mezi stromy a já jsem sváděla vnitřní boj. Jakoby se mě něco pokoušelo ovládat. "Co se děje?" Jeff zněl, jakoby o mě měl svým způsobem strach. Ne. Ne. NE, NECHCI HO ZABÍT. Cítila jsem, jak strácím kontrolu nad svojím tělem. Po čele mi začaly stékat kapičky potu. NE, NE, NENENE. Musím se ovládnout... nechci mu nic udělat! NE! Opřela jsem se o strom a rychle jsem dýchala. "Lery? hej, LERYL!" ne, Jeffe, rychle uteč, nestůj tam tak přede mnou! Něco ti udělám! ZDRHNI! věděla jsem, že se dlouho neudržím. Veškerý boj je marný. "Rychle mě zabij.... Z-zachraň se" řekla jsem s poslední vůle. Jeff se zatvářil zmateně. "Co se stalo, vždyť..." nestihl to doříct. Moje tělo přestalo poslouchat a já jsem se na něho vrhla jako dravý pták na polní myš. Jednou rukou jsem sundala motorovku se zad, druhou jsem ji rychle nastartovala. Zatímco jsem jednou rukou tlačila hrudník vyděšeného Jeffa ke stromu, v druhé jsem svírala řvoucí motorovou pilu. Dělo se to na něho moc rychle... A vlastně i na mě. "Připrav se zemřít!" slyšela jsem se zachechtat, ale nějákým zázrakem se mi podařilo získat na okamžik kontrolu nad svým tělem, takže jsem se zastavila s motorovkou jen pár centimetrů od jeho ruky. Jedinné, co jsem uřezala, byl strom. "NE!!!" vykřikla jsem a odhodila jsem motorovku, která se vypnula po dopadu na zem. Odskočila jsem. Jakkoliv to vypadalo, že je všechno v pohodě, v pohodě to vůbec nebylo. Znovu jsem se na něho vrhla a tentokrát jsem si byla jistá, že to nezvládnu. Ale to, co se stalo mě překvapilo. Místo toho, abych mu roztrhala holýma rukama kůži a udusila ho vlastníma střevama (jsem si jistá, že by se to mohlo stát) jsem... No... Jednou rukou jsem ho chňapla za mikinu na hrudi, abych si ho mohla lépe přitáhnout a druhou jsem ho chytla vzadu za hlavu, načemž jsem začela líbat překvapeného Jeffa. Hluboký polibek plný citu... Něco si prostě dělalo s mojím tělem co chtělo. Tohle mi... bylo i docela příjemné, i když jsem si to nehodlala připustit. Nebo možná né něco, ale něco jiného. Jakoby to druhé něco využilo sílu, kterou mi to první něco dalo na něco jiného než na Jeffovo zabití. Ale jedno to mělo společné. Nedalo se to ovládat. Když se Jeff vzpomatoval, začal spolupracovat. Polibek se stával čím dál víc agresivnějším. Hryzla jsem ho do rtu a ucítila jsem kovovou pachuť krve. Pustila jsem jeho mikinu a znovu jsem ho přitlačila ke stromu. Moje tělo bylo neovladatelné. Moje ruka mu zajela za záda, zatímco druhá stále spočívala na hrudi. Stejně jak rychle to začalo, tak rychle to skončilo. Mohla jsem se zase ovládat. Vytáhla jsem Jeffovy ruku zpod mikyny, rychle jsem odskočila a zděšeně jsem na něho zírala. Díval se na mě taky celkem vyděšeně. "Jsem příliš nebezpečná" řekla jsem si pro sebe a rychle jsem si přehodila motorovku přes rameno. Stál tam jako opařený, neschopen pohybu. Ještě jsem udělala krok směrem k němu, že jsem se skoro dotýkala čelem. "nechci ti nic udělat... miluji tě..." zašeptala jsem. Samotnou mě překvapilo, co jsem řekla. Kousek jsem couvla, skoro nepatrně jsem zaváhala, ale potom jsem zmizela mezi stromy. Ve stavu, kdy se můžu ovládat. Nezbývá než připustit, že to může být pravda... Že k němu cítím něco víc.

*s pohledu Jeffa*
Stál jsem tam a zpracovával jsem ty dvě slova, které byly tak jendoduché a výstiżné, až to bolelo. "Miluji tě". Řekla to, a nebo jsem si to vymyslel? Nemůžu uvěřit, co se to stalo. Takže... první mě málem zabila motorovkou, potom mě začela líbat, potom přestala, potom mi řekla "miluji tě" a potom utekla? Jako... to jako fakt? Za pět sekund?! Mám strašnou chuť urvat si hlavu. Proč jsem ji nechal zase utéct? PROČ?! rozhlédl jsem se a povzdechl jsem si. Jde se domů.

*s pohledu Leryl*
Běžela jsem a přesně jsem věděla kam. Jeff má pravdu. Musím zjistit, kdo jsem. Musím zjistit, kdo byli moji rodiče a proč mi je zatajovali. A je jediné místo kde se to dozvím. Starý děcák.
 


Komentáře

1 Natlay Natlay | 21. května 2015 v 7:30 | Reagovat

Ten Jeff tak ku koncu "jde se domů" XDD

2 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | E-mail | Web | 21. května 2015 v 19:52 | Reagovat

O-okey? A ... Cože jsem to teď jakože četla? Damn! To s tím štěpením psychiky, čím si prochází všechny creepy, to zní fajn, přece jen, bejvávali lidmi že.. a psychopati a psychika a štěpení, to dává logiku...
Aleeeee... OK !! Ne, to je dobrý, jen si to přečtu ještě jednou.
A saaakra! těším se, co se vyklube z Leryliných rodičů! Davaj další!!

3 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 22. května 2015 v 13:49 | Reagovat

[2]: já jsem říkala, že si máš připravit blicí pytlíček na to, kdyby ti mozek vystříkl s nosu! Vidíš?! Varovala jsem tě! A kdo neposlouchá....
Jej! Byla jsem připravená na ostřejší kritiku!
*skáče radostí* a kdybys vyděla to, co jsem psala předtím a musela jsem to hooodně upravit aby to vypadalo alespoň takhle... To se fakt nedalo číst! Fakt že ne! Uz, alespoň že je to konečně venku, čekala jsem dlouhooo... Měla jsem totiž strach s kritiky ._. (Popravdě jsem se bála ten tvůj komentář přečíst XD) no nic, poníženě zpytuju svědomí v koutku a jdu upravovat další kus c: (jo, ten další bude taky slabší a potom... Potom... *hledá slova aby to nebyl moc velkej spoiler* potom neřeknu! XD)

4 Kris Kris | E-mail | Web | 23. května 2015 v 8:35 | Reagovat

Makino dneska máš vydat další část
Nezapomeň
Nebo ti vezmu sekerky! xD

5 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | E-mail | Web | 23. května 2015 v 17:58 | Reagovat

[3]:  Já po tobě přece nebudu řvát v každým komentáři... Klídeček.
A ty ses bála? Jůůů, to je pěkný (zvláštně spokojená sama se sebou)
Kritiky se neboj, to já, jak ji píšu se bojím, že si to někdo moc vezme, bude mi nadávat, nebo ho hodně zraním. Já se jen snažím říct svůj názor a třeba vám tak pomoct... A i když budou díly slabší tak neboj, s Leryl to nevzdám, na to jsem si ji moc oblíbila!!

6 suri02 suri02 | E-mail | Web | 24. května 2015 v 19:38 | Reagovat

Hustý pokračuj :D

7 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 25. května 2015 v 6:45 | Reagovat

[4]: ty? To může jedinně Sriak a tu jsem si podplatila! XDD

[5]: JÁ MÁM totiž strašný strach s  názorů a když napíšu něco s čeho se mi chce zvracet tak... No.... Chápeš ne? XD ty sis ji oblíbila? Jé ^u^ to spraví náladu! :) btw. Nebudeš na mě řvát? Doopravdy? Ty seš hodná :33

8 Tak podle Maki jsem SRIAK Tak podle Maki jsem SRIAK | E-mail | Web | 25. května 2015 v 23:18 | Reagovat

Chudák Jeff xP

Nee, okay, budu hodná, vím, že bys mi vzala motorovku xD

Když je řeč o motorovce..
ZLOBÍM SE! Na Leryl ;-; závidím jí. ;-;
Ale já jsem skutečná a mám skutečnou motorovku, ha! XD

Je mi Lery líto, piš, piš, chci vědět, jak to půjde dál!! XDD

9 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 26. května 2015 v 6:40 | Reagovat

[8]: potvoro! XD né tak fakt, proč bych ti brala motorovku?! Ty bys mi sebrala sekyrky ;-; a to mi za to nestojí! A kolikrát jsem říkala, že tahle část byla udělálána dávno, tos ani neměla blog! XD dál to půjde... *Maki by chtěla spoilerovat! NENE MAKI! TAK TO TEDA NE!* xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama