Leryl 21.kapitola 2/3

11. června 2015 v 10:45 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
(Jo, Maki vás má ráda! A místo šprtání se na děják vám sem dává druhou část ze tří dvacáté první kapitoly Lery ^^ že vám to za to stálo ._. Pozdravuje vás všechny Hucina a její bam babl bam!)


Zachvěla jsem se vzrušením, když jsem v světle pouličních lamp zahlédla tu zelenou budovu. Barák, skrytý mezi ostatníma budovama. Nenápadný domov mnoha dětí. Do hlavy se mi nahrnuly všechny ty vzpomínky, které s tohohle místa mám. Celé dětsví. Zastavila jsem se těsně před ním a pohlédla jsem nahoru. Po tváři mi stekla slza, která byla okamžitě naředěna spoustou kapek deště. Moje dětství nebylo k zahození... byla jsem vlastně docela šťastná. Než jsem začala chodit do školy. Protože tam jsem se setkala s tou "super" osůbkou, která teďka leží v několika kusech v kaluži vlastní krve. Tahle myšlenka ve mě vyvolala úsměv. Vlastně to byla ona, která mě poslala do jiného děcáku. To byla díra nejvyššího kalibru. Všichni tam na mě byli zlí, jakobych jim něco udělala, hlavně starší děti. Naštěstí jsem tam nebyla ani půl roku. Vsadila bych se, že bych tak po roce spáchala sebevraždu. Celkem Nelu obdivuju, že neutekla nebo se nezabila ještě předtím, než jsem tam přišla. Odhrnula jsem si mokrý pramen vlasů s očí. Tak dobře. Přední dveře jsou zavřené, budu se tam muset dostat po lampě pokojem. To není těžké. Za chvíli jsem seděla na parapetu a nohy jsem měla spuštěné dolů do pokoje dvou kluků. Počkat... To je Jimmy! Moc dobře si na něho vzpomínám. Choval se ke mě líp než ostatní kluci. Bránil mě celou dobu, co jsem tady byla. Nevím, proč jsem se s ním nebavila. Po obličeji mi stekla slza. Přičapla jsem si k jeho posteli. "Jimmy... Promiň, že jsem na tebe byla hnusná..." zašeptala jsem, i když jsem viděla, že klidně oddechuje. Asi by nebyl tak klidný, kdyby věděl, kdo nad ním stojí. "...nevážila jsem si toho, že mě někdo bral takovou, jaká jsem... Teď... Už mě nikdo brát nebude..." bylo mi do breku. Nakonec jsem se postavila a zhluboka jsem se nadechla. Byli mi líp, když jsem to někomu řekla, byť neposlouchal. Přiblížila jsem se ke dveřím a malou chvíli jsem ještě zbírala odhodlání, než jsem zmáčkla studenou kliku. Venku to bylo stejné, jaké jsem si to pomatovala. Jemně zelená barva vybledlá působením tmy na moje oči. Oranžové kruhy, namalované na zdi a obrázky, zarámované do vlastnoručně vyráběných papírových rámů. Hlavou mi probíhaly ty vzpomínky, všechno co jsem tady zažila se mi vracelo. Šla jsem pomalím, loudavým krokem a měřila jsem si tady všechno pohledem. Potom jsem si uvědomila, že se nejdu kochat, ale mířím najít moji složku. Seběhla jsem schody a zamířila jsem přímo do kanceláře. Bylo zamknuto, ale já nejsem taková lama jak se zdám. Vlastně jsem se naučila otvírat pinzetkou zámky, abych dostala Nelu s pokoje. Strčila jsem ruku do kapsy a nahmatala jsem ji. Byla ohnutá podle tvaru kapsy. Za pár minut zámek povolil a dveře se otevřely. Hnedka jsem přiskočila ke skříni a začala jsem hledat. Díky abecedě nebylo vůbec těžké ji najít. Vytáhla jsem a prohlédla ji. Ale věc, která mě zneklidnila bylo sotva čitelné razítko pod jmenovkou. "Tajné." Dívala jsem se na ty písmena jako na zjevení. Když mi došlo, co všechno to může znamenat, přitiskla jsem ji k tělu. Úzkostlivě jsem se ohlédla. Zavřela jsem skříň a utekla jsem ven. Zavřela jsem dveře a pinetku jsem rychle strčila zpátky do kapsy. Dobře dobře. Lery, uklidni se. No tak máš napsané na rodopisu "tajné", no, přece se tolik nestalo... Sakra. Úplně mi to pomotalo hlavu. Mám strach tu složku otevřít. Ale dřív, než se na ni podívám, musím navštívit ještě jedno místo. Vyběhla jsem potichu po schodech a zamířila jsem do pokoje číslo sedmnáct. To býval můj pokoj. Moje kroky skoro nešly slyšet na prošoupaném koberci, než jsem se nezastavila před pokojem. Pomalu jsem natáhla ruku ke klice a po malém zaváhání jsem ji stiskla. Pokoj byl opuštěný a všechno tady bylo stejné, jako když jsem to tady opustila. Zavřela jsem pomalu dveře a popošla jsem doprostřed pokojíku. Sundala jsem si motorovou pilu s ramene a zhodila jsem ji na postel. Složku jsem položila na stolek a přišla jsem k oknu. Kapky deště bušily do skla. Odhrnula jsem záclonu a položila jsem na něj dlaně. Nechtělo se mi tam ven. Nemám domov. Nikdo mě nebere. Vždyť jsem vrah. Vždyť masakruju lidi motorovkou. Moje naděje na normální život mizí v nenávrarnu. A budu už vždycky sama. Sedět v dešti a přemýšlet, co všechni jsem ztratila. Zbyla mi jenom moje složka, motorová pila a pocit viny. Veškerá naděje je pryč. To všechno se mi honilo hlavou. Ohlédla jsem se a přišla jsem ke stolku. Chvíli jsem se dívala na složku, než jsem natáhla ruku a vzala jsem ji. Volnou rukou jsem rožla a potom jsem si sedla na zem na turka, hlavou k oknu. Třepaly se mi ruce, když jsem ji otvírala na přední stránce. "Lerrilian Megan Spoilorova" bylo tam napsané. Nalistovala jsem přes všechny moje prohřešky a nějáké papíry na původ. Takový ten zkrácený rodopis, který vám ukaže, jestli to dítě bylo sebráno rodičům a nebo jestli bylo vykoupené s otroctví. Teda myslím, že by to tam bylo napsané, kdyby tady nějáké takové dítě bylo. Začala jsem číst. "Lerrilian Megan Spoilorova byla převezena do dětského domova Pampeliška ve věku zhruba půl roku. Její rodiče byli zabiti při zásahu policie 17. Dubna 2000. Přesné datum jejího narození nebylo nikdy zjistěno. Úřady povolili prozrazení jejího původu v šesnácti letech." podívala jsem se šokovaně do zdi a zaklapla jsem bez jediného dalšího pohledu složku. Moji rodiče byli zabiti při policejním zásahu a víc... Víc tam není!? Proč!? Jak se ocitli moji rodiče v policejní akci?! Jaktože neví, kdy jsem se narodila? Proč mi to chtěli prozradit až v šesnácti?! Myslela jsem si, že mi ta složka dá odpovědi, ne otázky. Najednou jsem uslyšela vrznutí dveří a otočila jsem hlavu. "Lery?" Jimmy zněl ospale. "Jimmy? Běž spát, měl bys být dávno v posteli..." řekla jsem unaveně a smutně. Ale on se nechystal odejít. Zavřel dveře a blížil se k mojim zádům. Otočila jsem hlavu normálně od něho a sklonila jsem ji, aby mi nešlo vidět do tváře. Bylo mi do breku. "Jimmy... Odejdi. Prosím. Chci být sama se sebou a se svojí minulostí." řekla jsem, ale místo jeho odchodu jsem ucítila něco ostrého kovového a studeného na mojem krku. Ucukla jsem a potom jsem se na něho pokusila podívat, ale byl mimo moje možné zorné pole. "Chceš... Chceš mě zabít?" zašeptala jsem a do očí se mi hrnuly slzy. "Tak to udělej... Bude to lepší pro všechny..." řekla jsem po mém bledém obličeji mi už stékaly malé kapičky slz jako drahokamy. Připravovala jsem se na ten ostrý kov, který zklouzne po mojem krku a potom... Potom už bude konec. Ale on dlouho nic nedělal. Jenom držel nůž u mojeho krku a rychle dýchal. "Tos... tos byla vážně ty, co tam rozmasakrovala ty lidi?" vyhrkl najednou. Na sucho jsem polkla. "No... Jo." řekla jsem tiše. Když jsem si vzpoměla na jejich vyděšené obličeje, musela jsem se usmát. Už zase přebírá vládu nad mojim tělem to psychopatické já. A Jimmy... Jimmy omdlel a nůž mi spadl do klína a trochu mě pořezal. Svalil se na bok. Sakra Jimmy, teďs mě teda sklamal. Myslela jsem si, že vydržíš víc. Když jsem se podívala na svoji krev, usmála jsem se. Jimmy ve mě znovu probudil psychopata.
 


Komentáře

1 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | E-mail | Web | 11. června 2015 v 14:42 | Reagovat

Wooooow!!! A v příštím díle vyvraždíme děcák?
Tahle část se mi fakt líbila, jen by mě zajímalo, jestli a jak se kurňa dozvíme i ty další informace o Leryl. Hej, já napnutá jak kšandy, že už to zjistím a ... Eeeee!! Ale je fájn, žes to nevyklopila všechno naráz, to se mi líbí!!
Těším se, co bude dál!!
A fajn, ENACT teda vydám... první díl, zatím!

2 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 11. června 2015 v 17:26 | Reagovat

[1]: *chtěla něco říct ale došlo ji, že by to byl spoiler* mrknu se! Jak se má čínskej prd Standy? ^^

3 Mel Mel | E-mail | Web | 11. června 2015 v 18:27 | Reagovat

Mam takeho maleeeeeho tusacika o jej minulosti ale lem maleeeeeho
Ps: dalsi lebo budem vrazdit!!!!!!

4 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 11. června 2015 v 21:00 | Reagovat

[3]: pokud budeš vraždit, nebudu tě mít ráda °^° teda možná jo, ale nesmíš vraždit mě! :D

5 Mel Mel | E-mail | Web | 11. června 2015 v 21:01 | Reagovat

si druha v poradi neboj :D

6 Mel Mel | E-mail | Web | 11. června 2015 v 21:01 | Reagovat

a padaj pisat!!!!!!!!!!!!!!§

7 STIAK STIAK | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 22:12 | Reagovat

Hrozně se ti musím omluvit, jak jsem zanedbala čtení Leryl... Pardon ><
A musím říct, že ty časy mi chyběly. Stará dobrá Leryl, jedna z prvních CP FF, který jsem začala číst. (Spíš rovnou druhá :3)

Právě se ve mě probudily starý vzpomínky na to, jak jsem to četla, a prostě... Musím číst dál :33

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama