FNaF & CP aka nezveřejněná dare

26. července 2015 v 2:24 | Markéta Kaki
Ehm ehm! Vzpomínáte si, když bylo ještě téma dare od Stiak "crossover Creepypasty a FNAF"? em, Maki to taky psala! A Maki to psala do půl druhý, aby to stihla odeslat a Maki to odeslala blbě a potom už bylo pozdě, jelikož Maki odjíždla někam do hajzlu. Em, a Maki s toho nebyla nejšťastnější. A Maki si nemyslí, že je to takdobré, aby to mohla být povídka, ale Maki to nechce sakra zahodit, když už si na tom dala tolik práce! :D a Maki mluví ve třetí osobě jako kokot a jasně, Maki už běží dělat Lery >_< byeh! Zase na týden, protože Maki odjíždí do Řecka! A možná nikdy, protože tam Maki zabijou uprchlíci! Maki doufá, že to za ní kdyžtak někdo dopíše Lery když chcípne >_< a teď už vážně~ Maki se loučí!

"Neměli bychom chodit do podniků, a už vůbec ne do pizzérek nad ránem. Někdo tam bude a ještě se spustí alarm a chytnou nás." stěžovala si Clock, táhnutá Tobym. "Ty to nechápeš! Vždycky jsem tam chtěl jít, ale nikdy jsem tam nemohl. Chci se podívat jen ty roboty, prosíííííím" udělal na ni psí oči. Clock si povzdechla. "Jsou to roboti, bavící ve dne malé děti, Toby! Budou vypnutí!" zavrčela. "Roboti? Budou si se mnou hrát?!" zajásala Sally, která se vedle nich s znenadání oběvila. "No super, a teď máme na krku i Sally." protočila svým funkčním okem Clock, která už pomalu přestávala bránit tomu, jak ji Toby tahal. "Hej Clockwork, pár svojich lidí jsi už zabila, tak já vážně nevím, proč tam nejít, když už jsou tři a už beztak nikoho nekuchneš?" otočil se Toby na očividně naštvanou Clock. Chtěla něco říct, ale Toby jí umlčel rychlým polibkem. Rychle si zase spátky nasadil šátek a dal se zase do chodu. Clockwork trošku zrudla a zastavila se, ale hnedka ho zase doběhla. Byla překvapená, ale ne nijak nepříjemě. doufám, že to neviděla Sally! Pomyslela si. Rychle se ohlédla. Sally si to vesele poskakovala za nima, vůbec si toho nevšimla. Vůbec nevypadala jako duch zneužívané osmileté holčičky. Clock bylo trochu smutno s faktu, že jí nepomůže od věčného utrpení. Na druhou stranu nevypadala nešťastně. Vůbec nevypadala jako bludná duše nešťastného dítěte, které bylo zabito a teď bloudí po světě, navždy odsouzeno zabíjet nevinné lidi... Clockwork rychle otočila hlavu na normální stranu, aby nenarazila do Tobyho, který se zastavil. Toby chvíli váhal, než prostě nevrazil ruku do okna pizzérie. Sklo se hlasitě rozsypalo a pár střepů se mu zarazilo v kůži. Ruka mu uvízla v žaluziích, ale hnedka ji s tama vyndal a začel si čistit ruku od střepů bez náznaku jakékoliv emoce. Clock se plácnula do čela. "Vykrvácíš." řekla jendoduše a podala mu látkový kapesník, který vytáhla s zadní kapsy u kalhot. Toby si jím ruku obmotal a podíval se děkovně na Clock, což ale nemohla vidět. Sice bolest necítil, ale to mělo jednu nevýhodu, a to tu, že mohl velmi jendoduše umřít. Clock šáhla skrz skleněné ostny dovnitř, nadzvedla żaluzky a otevřela okno zevnitř. Sally tam okamžitě vlezla a začela to tam prohledávat. Clock vlezla hned za ní a nakonec se prosoukal i Toby. Ten za sebou rozbité okno zavřel. Sice to nemělo žádný význam, ale i tak se cítil mnohem líp. "Tak kde máš ty slavné roboty?" ušklíbla se Clock, dala si ruce v bok a opřela se o stěnu. Možná si někde v hloubi duše přála, aby se jí Toby zase pokoušel umlčet polibkem, ale pokoušela se všech takových myšlenek zbavit. "Nevím" pokrčil rameny.

"Chceš si se mnou hrát?" ozval se s tmy Sallyin hlas. "Sally, ti roboti jsou vypnutí, takže si s tebou hrát nebu---" Clockwork vyděšeně vytřeštila oči na masu kovu, nebezbečnou rychlostí se pohybující k ní a Tobymu. "UÁÁÁÁÁÁÁ!!!" zařvala a následována Tobym se rozběhla rychlostí světla na opačnou stranu, než se blížil Foxy. Toby běżel hned za ní, v očích pekvapení. Proběhli dveřmi, Clockwork ječela, ale Toby si všiml toho zeleného tlačítka nad nápisem 'door'. rychle do něho obvázanou pěstí udeřil a dveře se hlasitě zabouchly. Clock se vrátila spátky do místnosti, ve které zněl stále monotóní zvuk větráku. "TOBY NECHALI JSME TAM SALLY TA VĚC JI ZABIJE!!!" chytala se za hlavu. "Klid Clock! Sally nejde zabít, ne? A ta věc na nás nemůže, když máme zavřené dveře." pokoušel se Toby znít klidně, ale místo toho dostal s napětí tik do pravé ruky. Foxy ještě chvíli bušil do dveří, ale potom přestal. Chvíli tam jenom tak stáli, než oba neuslyšeli něco spod stolu. Slabý a vyděšený mužský hlas. "Kdo sakra jste?" vyjekl Mike potichu, že se jeho hlas skoro stratil ve hukotu větráku. Obě creepy se na něj okamžitě podívaly.

Toby zůstal stát, ale Clock se rozešla směrem k pro ní neznámému chlápkovy. Sehnula se pod stůl a Mike se přikrčil víc ke zdi, která ho studila do zad. Clockwork natáhla ruku a Mike ucukl, to ale nezabránilo Clock sebrat mu kšilt. Postavila se a přečetla si ho. "Security? Noční hlídač? Neměl by si nás teďka nahánět po celé pizzérii a odvést nás někam k policajtům za vloupání?" zeptala se trochu posměšně a hodila mu čepku spátky. Mike si vyděšeně nasadil čepku zpátky na hlavu, neschopný se přestat na Clockwork dívat. To co má ta holka na tílku je vážně krev? Kdo to je? A to oko? Vážně jsou tam místo něho hodinky? Co tady ty dvě osoby vůbec dělají?! Clockwork se otočila na Tobyho. "Mám ho zabít?" zeptala se ledově. Toby neodpověděl, jenom přišel ke stolu a sehnul se k Mikovy. "Udělají nám něco ti roboti?" zeptal se a dal si brýle na čelo, aby mu Mike viděl do očí. Hlídač nasucho polkl a pomalu přikývl. "No super." zamručel a postavil se. "Vylez, my tě nesežereme." zamručel. Clock chtěla podotknout něco ve smyslu že 'jenom rozkucháme' ale spolkla to, když viděla, jak si ji Mike prohlíží svýma vyděšenýma očima. Pomalu se soukal spod stolu. Sám nechápal, jak se tam mohl tak rychle dostat. Pomalu odcouval k zavřeným dveřím a světlem si zkontroloval, že už tam nikdo není. Potom je otevřel. "Sorry lidi, musíme šetřit." řekl trošku plaše a potom si sednul na svoje kolečkové křeslo. Zatím se Clock odhrnula bordel, posadila na stůl a Toby hned vedle ní. Přisunul si větrák víc k sobě a namířil ho na sebe, takže mu větrem sundal kapuci. Mike se natáhl pro tablet. "Víte, že jste mi svojím způsobem zachránili zadek? Kdyby jste sem nevletěli a tím mi málem nezpůsobili infarkt, vletěl by sem Foxy a narval by mě do obleku, takže bych tam skapal." zamumlal s pohledem upřeným do tabletu. "Ty věci mají jména?" zeptala se Clock hloupě, zatímco houpala nohama ve vzduch. Mike se na ni podíval, pořád trochu zděšeně s toho, že to co má v oku jsou asi vážně hodinky, ale nic neříkal. "Jak dlouho tady budeme čapět?" zeptal se Toby. "Do šesti ráno nebo než nechcípnete!" řekl Mike a trošku se zasmál, vypadalo to ale, jakoby se spíš chtěl rozbrečet. "Mimochodem..." odtrhl pohled od tabletu a postavil se. "Jmenuju se Mike. Mike Schmidt. Dělám tady hlídače teprve třetí noc." utřel si pot s dlaně do kalhot, aby ji mohl podat Tobymu. Toby na chvíli zaváhal, ale potom ji stiskl. "Toby Rogers, těší mě" řekl tiše. Clock měla co dělat, aby se s toho divadýlka nerozesmála. Toby byl donucený tím chlápkem se chovat alespoň trochu dospěle, protože šlo vidět, že tohleto nebyl žádný psychopat. Tohle byl úplně normální člověk. Jeden s mála normálních lidí, kterým nebylo souzeno zemřít při setkání s creepama. "Clockwork" zasmála se Clock a podala ruku nočnímu hlídačovy. Stiskl ji. "To je-" Mike chtěl něco říct, ale ona mu skočila do řeči. "ptáš se na ty hodinky co mám nacpané v očním důlku?" Mike pustil její ruku a přikývl. V očích se mu znásobil zrcadlící se strach. "Heh, řeknu ti to tak - jsem psychopatický zabiják co se zbláznil a narval si do oka hodinky, s Tobyho si dělá loutku takovej vysoký chlápek bez ksichtu a ta malá, kterou jsme si přivedli je duch zneužívaného dítěte. Otázky?" Mike ztuhnul a pomalu se zase posadil na kolečkové křeslo. "A já jsem si myslel, že šestihodinový pobyt mezi animatroniky, co mě chtějí zabít je to nejhorší, co mě může potkat~" řekl to téměř pro sebe, ale hned zvedl hlavu a pokračoval tak, aby ho obě creepy slyšely. "~takže m-mě asi zabijete, že?" zněl rozklepaně, ale překvapivě smířeně. "Chytrá hlava." utrousila Clock. Toby se plácl do čela a podíval se na ni. "Hej, myslím, že tohle je jedinej chlápek, který nám pomůže dostat se ven živí i se Sally, takže klídek." řekl. Mike se na něho děkovně podíval, i když to Toby pravděpodobně ani nezaregistroval. Hlídač rychle hrábl po tabletu. Nervně prohlížel kamery. "Co paříš?" prolomila ticho Clock a seskočila se stolu, aby se mu podívala přes rameno. "To je ta vaše Sally, že?" ukázal Mike rozklepaným prstem na růžovou postavu, mířící skrz hlavní, největší místnost v restauraci. "Jo" řekla Clock nevzrušeně a raději se vrátila na stůl.

Mike viděl, jak Sally míří do kuchyně. Rychle přepl na audio v kuchyni. Šlo s ní slyšet práskání hrnců. "Em... Vypadá to, že to vaše dítě umře robotickýma rukama Chici!" zasmál se Mike nervózně. Byl celý spocený, važně nechtěl pocítit hněv podle všeho sériových vrahů. "Klid, ona je duch!" řekl Toby, ale nezněl si tak něják jistý a bez obav. Mike upřel své oči do rozbitého obrazu kamery v kuchyni, promítaného do tabletu, jakoby si myslel, že to něják zlepší kvalitu audia. Zatím se ozývaly jenom zvuky hrnců. "Ty nebudeš namítat nic o tom že duchové neexistují a tak?" zamrkala Clock. Mike zvednul pohled od obrazovky, která mu stejně nic neříkala a chtěl něco říct, ale zasekl se, protože uslyšel s tabletu slova. "Chceš si se mnou hrát?" zeptala se Sally svým tipickým, sladkým hláskem. Bouchání hrnců ustalo. Kdyby kamera fungovala, mohli by Mike, Clock a Toby uvidět, jak se obrovský žlutý animatronik zasekl a otočil na malého ducha. "Sally?!" vydralo se s Chiciného reproduktoru. "Jennifer?!?" Mike téměř přestal dýchat. Jennifer se jmenovala jedna s obětí masakru několika dětí, který se stal právě v téhleté restauraci.

Sally začely po obličeji stékat slzy štěstí, když po tolika letech uviděla svoji kamarádku. "Jennifeeeeerrrr!" zapištěla a vrhla se kolem krku dětské bílé siluletě, která vystoupila s animatronika. "Saaaaallyyyyy!" zapištěla silueta a objala ji tak, že by se Sally začela za života dusit.

To samozdřejmě Mike ani creepy neviděli. Ti jenom tupě zírali do tabletu a poslouchali ten rozhovor. "Myslela jsem že už tě nikdy neuvidím!" zapištěla Sally. S Jennifer se vydral jenom šťastný vzlyk. "Zahrajeme si na babu?" navrhla Sally po chvilce objímání, které nikdo živí v restauraci neviděl. "Tak jo!" souhlasila Jennifer. "MÁŠ JI!" vyběhla s kuchyně Sally. Jennifer si to vyletěla se smíchem. Mike rychle přepl kameru na jídelnu - tu největší místnost. Stál tam Freddy. Jennifer se zastavila. "HÉJ, POJĎ HRÁT TAKY!" zapištěla na animatronika. "Tak jo~" ozvalo se po chvíli s jeho reproduktoru a s robota vylezla další silueta a začela se vzdalovat pryč od Jennifer. "HEJ, BONNIÉ!" zavolala ještě.

Mike seděl jako přimražený. Tohle--- tohle snad ani není možné! Nemohl uvěřit tomu, co se tady děje. Možná že to bylo až příliš hloupé, jenom tak sedět, ale to zjistil až když uslyšel šílené robotické zařvání. "DOPRDELE!" vyjekl a sletěl s židle, zírající do robotických očí Foxyho. Clock se přitiskla k Tobymu, možná ne jenom s úleku. "Foxý, pojď, zahrajeme si na babu se Sally!" zapištěla siluleta, která právě vylezla s Bonnieho. Foxy ztuhnul ve dveřích. Bílá duše s něho vyklouzla jakoby nic a usmála se na Mika. "Dneska máš štěstí." řekla dětská postava a odletěla do chodby.

Mike ještě chvíli zíral na nehybného animatronika, stále stojícího ve dveřích. Byl bez čehokoliv, co by ho ovládalo, bez čehokoliv, co by nechalo jeho čelisti rozlousknout Mikeovu lebku jako velký louskáček na ořechy. Byl naprosto neškodný. Po chvíli chvíli se Mike přestal opírat o lokty a nechal svou hlavu spadnout na zem. S jídelny šel i přes monotóní hučení větráku slyšet dětský smích. "JEŽKOVY-OČI" řekl jenom. Obě creepy na něho nechápavě civěli. Po chvíli se Mike zvednul a vzal svoji brašnu. "Em... Co se děje?" zeptala se Clock. "Moje šichta je dneska u konce." usmál se Mike. I když s ní měl pořád ještě strach, docela dobře to po tomhle téměř infaktu zamaskoval. Pomalu se vydal směrem k východu a Clock i Toby ho následovali. Toby ještě nakoukl do jídelny. "Do sedmi doma!" usmál se na Sally. "Ano! Díky!" zasmála se Sally, zároveň co zdrhala před bílou Jennifer. Před východem se Mike ješte naposledy podíval na oba vrahy. "Rád jsem vás poznal!" řekl nestresovaně a nevyděšeně, teda tak, jak ho ještě Clockwork ani Toby neslyšeli. Potom odešel, div radostí neposkakoval. "Zajímaví člověk." pokýval Toby hlavou, sledujíc, jak mizí za rohem. "A stále živí." pokrčila Clockwork rameny. "Byl by snad lepší rozkuchaný?" zaculil se na ni Toby. "Hmm.... Možná!" zasmála se Clock a vydala se společně s Tobym směrem k lesu.
 


Komentáře

1 Silia Silia | E-mail | Web | 26. července 2015 v 20:07 | Reagovat

Maki !! Prosim nech je aj druha caaaast prosiiiiim =D Uzasne !!! Maki ty normalne si koledujes ! :D  Ano ano rychlo pis Leryl !!!A a potom aj FNAF 2 cast !!! ( tvoja chyba ze vies super pisat xP )

2 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | E-mail | Web | 28. července 2015 v 12:41 | Reagovat

Jsi skvělá spisovatelka! Jen tak dál! Perfektní povídka!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama