Leryl 24.kapitola

28. července 2015 v 2:47 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
No, tak vám předhazuju další díl příběho Lerrilian Megan Spoilorové jako salám hladovým psům... A teď jdu do letadla, tak si to doma užijte! Bye for týden!

*s pohledu Jimmyho*
Dveře cvakly a já jsem zůstal v pokoji zase sám. Tentokrát už jsem věděl, že to udělám. Teďka už to dokážu. Pomalu jsem se posadil a malátně jsem se rozhlédl. Jsem v přízemí a můj pokoj má relativně velké okno. Chvíli jsem váhal, než jsem napnul ruky a odrazil se od madračky. Postavil jsem se. Trošku jsem zavrávoral, ale ustál jsem to. Přelétl jsem moje příšerně pořezané a sešité ruce pohledem a zatnul jsem zuby, abych se donutil nezakňourat. Vydal jsem se ke skříni. Holky mi donesly moje oblíbené oblečení. Periferně jsem uviděl pohyb v půli cesty a otočil jsem hlavu. Zrcadlo. Vypustil jsem na chvíli z hlavy pokus o útěk a pomalu jsem k němu přišel. Opřel jsem ruky o umyvadlo, což zabolelo. Facsinovaně jsem mlčky zíral na několik do teď otevřených šrámů na mojem obličej. Zvedl jsem dlaň a zlehka jsem se jednoho dotkl. Ucítil jsem palčivou bolest a ucukl jsem. Vypadal jsem teďka úplně jinak. Teda pořád jsem měl modré oči a světlé vlasy, ale můj obličej vypadal... Opticky zůžen a rysy zvýrazněny. Přes pusu byly rány zašité. To asi pro to, aby mi nevytékaly skrz kůži sliny. Když jsem tam stál před tím zrcadlem, cítil jsem se... Zvláštně. Šokovaně, ale při tom tak trochu drsnácky. Jak jsem se tak díval do toho zrcadla, najednou jsem stuhl. Rychle jsem si vyhrnul tu věc, která měla být asi pyžamo či co, vypadalo to jako nějáká košile XXL. Chvíli jsem nevěřícně zíral na svoje břicho, než jsem nenechal ten hadr spadnout spátky. Zvedl jsem pohled a chvíli jsem ještě nečině zíral na svůj obličej, držíc před sebou obraz svého břicha. Napadlo mě jediné slovo, které by to charakterizovalo. Wow! Jendoduše wow. Nebyl tam snad ani centimetr volného místa. Všechno to bylo zašité. Snad aby mi nevylézaly orgány. Při té myšlence se mi vybavil její výraz. Její oči plné krutosti... Kde se to v ní vzalo?! Vždycky se prezentovala jako hodná holka, která se vždycky pokoušela být na té dobré straně. Nechávala se urážet, ona se vůbec neuměla bránit! Možná nechtěla... Já fakt nevím. Netuším, byl jsem o ročník níž a nevěděl jsem, jak to u nich chodilo. No jo, četl jsem, že lidi jsou zlí protože na ně byli zlí ostatní, ale... Tohleto?! To je extrém! Nechápu to. Teda když si to tak řeknu, tak... Vlastně celkem toužím udělat to samé. Vlastně ji jdu rozzřezat a... Já... Já to nedokážu. To jsem si pomyslel, zatímco jsem se pořád díval na můj nový obličej. Nemůžu říct znetvořený. Je... Jiný. Zvláštní. Ale znetvořený teda určitě není. To ona je ta zrůda. Dokážu... Já se dokážu se pomstít. Dokážu. Sebe i všechny ty lidi, které rozkuchala. Uhnul jsem pohledem a otevřel jsem skříň. Hlasitě vrzla, což mě donutilo se vyplašeně rozhlédnout. V tom nočním nemocničním klidu na dětském oddělení to bylo jako... Chvíli jsem přemýšlel, k čemu by se to dalo přirovnat. Bylo to jako... První zářez do kůže. Zachvěl jsem se, když jsem si zase vzpoměl na její oči. A na ten tón hlasu, na to, jak si to užívala. Bylo to tak... Zvrhlé... Ty vzpomínky bolely. Bolely tak strašně moc! Aniž bych chtěl, po obličeji mi stekla slza a zaštípala mě na čerstých stezích. Rychle jsem zatřepal hlavou. Sice to zabolelo, ale co na tom. První jsem nemohl skoro ani dýchat, každý nádech bolel, jakoby mi někdo do těla zabodl další nůž. Teď už to bylo relativně dobré. Nevím, jaktože to přestalo bolet a s části se i zahojilo tak rychle. Pomalu jsem se navlekl do pruhovaného tryka, tepláků a šedé mikiny. Bolelo to, když se oblečení dotýkalo ran, ale to mě nezastavilo. Chtěl jsem zavřít skříň, ale na poslední chvíli jsem se zarazil, když jsem si vzpoměl na ten uširvoucí zvuk. Otočil jsem se a zamířil jsem bez zaváhání k oknu. Pomalu jsem ho otevřel s stoupnul jsem si na noční stolek. Přidržel jsem se rámu a položil jsem jednu nohu na parapet. Potom jsem se podíval ven a ztuhnul jsem. Tam u stromu v nejasném světle jsem viděl vysokou postavu. Zírala na mě, hypnotizovala mě jejím neexistujícím obličejem. Slyšel jsem, jak mi začíná hučet v uších. Bylo ti spíš takové zvonění než hučení. Bylo to čím dál víc hlasitější. Nemohl jsem odvrátit od postavy zrak. Než... Než se mi nezatmělo před očima. Ztratil jsem vědomí.
 


Komentáře

1 Mel Mel | E-mail | Web | 28. července 2015 v 11:01 | Reagovat

Teším sa na ďalší :-D

2 Silia Silia | E-mail | Web | 28. července 2015 v 12:08 | Reagovat

ďalšíííííííííí !!! :D

3 Iharo Senshi Kokoro Iharo Senshi Kokoro | E-mail | Web | 28. července 2015 v 12:17 | Reagovat

Páni! Tenhle díl se skutečně povedl. Sice není z pohledu Leryl, ale o to víc to stupňuje napětí!! Navíc, to co se teď stalo Jimmymu... Mě se tahle série skutečně líbí a těším se na další díl!

4 STIAK STIAK | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 22:33 | Reagovat

OwO jde se dál, začíná to být hrozně epický... :3 Jimmy, chudáčku, ty taky šílíš? ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama