Srpen 2015

Leryl 26.kapitola 1/3

23. srpna 2015 v 23:31 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF

taaaak, další dílek je tu! Mimochodem... Víte co je dneska za den? Neděle! Neděle 23.8.! A víte co je teda za den? :33 áno, mám narozky :D a jelikož na mě všichni serou, tak já na vás srát nebudu ^^ no... MUSÍM VYKROČIT SPRÁVNOU NOHOU DO ŽIVOTA VLHKÝCH TŘINÁCTEK! (Nieeeeh, Maki nieeeeeh....) :'D

Do Jeffova pokoje se vkradla červenovlasá siluleta. Potichu zavřela dveře a zatvářila se znechuceně nad smradem na tomhle místě. Přišla k oknu a rozevřela kovovýma rukama rolety, skrz které okamžitě začeli dopadat paprsky raného rána a osvítily celý jeho pokoj. Agnes si ho mohla prohlédnout v plné "kráse". Nebyla to moc velká místnost, ale jako občasný pokojík Jeffovy úplně stačila. Hned u dveří byla skříň, vedle ní stůl, vedle okna byla postel, na které se teď Jeff rozvaloval jako největší pán. Po zemi byly rozházené hadry, povětšinou od krve a snad jediná věc, která měla svoje místo byl nůž - ten patřil na stůl. Byla to Jeffova památka. Jeff používal tenhle nůž už tři roky, od toho, co se mu tohle stalo, to Agnes věděla moc dobře. Taky jako jedinná se Sally s tadyma věděla, jak to s tímhle místem bylo.

První se jenom tak Slendy potuloval, živil se psychickou energií dětí, než jednou nenarazil na Sally. S nějákého důvodu se jí ujal a našel pro ní ten barák, který teďka obývá tahle povedená partička creep. Když se potom Agnes toulala po lesích, našli i ji. Agnes si to pomatovala, jakoby to bylo včera. Když poprvé zahlédla tu vysokou siluletu mezi stromy. Necítila strach, tehdy čerstvě nemohla, tak šla blíž. Pršelo. Její mokré vlasy se jí lepily na obličej. A tehdy Slendyho poprvé zahlédla. A on zahlédl ji. Tehdy se s ním dalo ještě normálně bavit, nechoval se moc povýšeně a byl slabší než teď. O hodně slabší. Sally k ní tehdy přiběhla a okamžitě si Agnes oblíbila. Slendy souhlasil s tím, aby se u nich mohla Agnes schovat, alespoň než jí nepřestanou pronásledovat. Agnes se nezapoměla pořádně pomstít ještě pár lidem, takže ji dost hledali. No, když tam přišel ještě Eyeless, Slendy býval každou chvíli pryč. Nakonec úplně odešel. Barák zůstal celý creepám.

Agnes téměř nepozorovatelně zatřepala hlavou, aby zahnala tyhle staré vzpomínky a mohla se soustředit na velký úkol, který teď měla před sebou. Ještě naposledy tiše žasla nad nepořádkem a potom se otočila na Jeffa. Přikrývku měl vedle sebe, klapky měl na očích a trochu chrápal. Rozvaloval se na celé posteli jako velryba. Agnes se nad něho naklonila a chvíli čekala, jestli ho neprobudí jenom její přítomnost, stejně jako Sally. Samozdřejmě, že ne. Agnes do něho rýpla kovovou rukou. Jeff něco zamručel a převalil se na bok obličejem do místnosti. Agnes si přičapla a opatrně nadzvedla s prostředka masku a potom ji pustila, čímž ho švihla do očí. "AGNES!!!" zařval Jeff a vymrštil se nahoru, takže hned přepadl na zem. "CO TADY DO PRDELE DĚLÁŠ?!?!" Agnes si dala ruku před pusu a zlomyslně se zahihňala. To někdo vtrhl do dveří. "CO SE TADY DĚJE JEFFE?!" Jack se podíval prázdnými důlky na Agnes na posteli a přeskočil pohledem na Jeffa, válejícího se na zemi. Potom se vrátil k Agnes. "Agnes? Co tady---" Jeff mu skočil do řeči. "ONA MĚ TADY BUDÍ!!!" zařval a konečně se posadil, sundávající si oční masku. "Co se tady děje?! Nechtěl by mi to někdo vysvětlit?" zeptal se Jack a už zněl trošku přirozeně ospaleji. Jeff se podíval na Agnes trošku s obavami, ale ta jeho pohled ignorovala. Mluvila úplně klidně. "Víš, čip který mi blokuje emoce je skoro nefunkční, mám už vyrobený nový, ale nemá mi ho tam kdo dát. Jediný člověk, který by to zvládl a znám ho je Tanya a ta bydlí celkem daleko. Bylo by lepší, kdyby se mnou někdo jel. A protože byl Jeff jediný, kdo o tom věděl, museli by jste to pochopit hned po probuzení, což pořádně nejde." svoji řeč zakončila tím, že se postavila. Jack chvíli mlčel, než promluvil. Zatím se Jeff vyškrábal na postel. "Tos mohla říct, klidně bych jel. Nemám nic moc na práci. Vlastně se za poslední dobu celkem nudím!" pokusil se o úsměv, což mu Agnes opětovala. Eyelesse to trochu rozhodilo, ale nadal to na sobě znát. "Necháme tady pana mrtvolu na pokoji, já něco sbalím a ty se můžeš zatím jít umýt." řekla Agnes Jackovi s pohledem upřeným na Jeffa. Klapky si znovu nasadil na oči a vypadalo to, že už spí. Jeff věnoval Agnes už jenom vztyčený prostředníček, ta se zasmála a odešla za Jackem s jeho pokoje. Takže dneska to bude ještě zajímavé.

"Dělej!" zabušila Agnes na dveře koupelny. "Vždyť už jdu!" zařval EJ z vnitra, aby přehlušil vodopád vody. Za pár minut voda doopravdy přestala téct a za dalších několik nekonečných minut vyšel s koupelny v krátkých kalhotám a tílku. Probodl Agnes neexistujcíma očima a zamířil dolů po schodech do kuchyně. "Pořádně se nažer a vezmi si sebou ještě něco, asi se vrátíme až zítra." řekla a zaculila se, což ale díky její poloze za Jackem nemohl vidět. EJ jenom něco zamručel.
Kuchyně byla úplně prázdná, až na velký baťoh, sedící na jedné s židlí. Jack se na něj ani nepodíval. "Kolik toho bereš sakra sebou?!" zeptal se víc pro sebe než pro Agnes cestou k lednici. Otevřel mražák a chvíli se přehraboval v krabičkách, než nenašel tu správnou. Vytáhl ji a zatvářil se vítězně, když zabouchl mražák. Agnes si sedla na pohovku. Zajímalo jí, jaký orgán si vezme na snídani. EJ setřel s krabičky tenkou vrstvu ledu a odloupl víčko. Ledviny. Kdo by to čekal. Ani si je nerozmražovat, prostě šáhl do krabičky a začal chroustat syrovou, zmraženou ledvinu. Jeho špičaté pilovité zuby mu to umožnily. Agnes nad tím zakroutila hlavou, vědoma toho, že to nikdo nevidí. Když byla krabička prázdná, EJ ji hodil do dřezu a znovu šáhl do mražáku. Taky vytáhl krabičku, téměř totožnou, možná trochu větší, ale tu jenom zabalil do sáčku. "Nevadí když to tam nacpu? To je můj oběd a večeře." podíval se na Agnes. "Jasně." řekla Agnes nevzrušeně. Najednou si na něco vzpoměla. "Čekej chvíli tady, ještě jsem něco zapoměla!" řekla a odběhla. Když EJ strčil krabičku do baťohu, sedl si na pohovku a čekal trochu s obavami na Agnes. Co zase vyvede? Doufejme že na mě nebude zkoušet nějáký přístroj nebo tak... Když Agnes přiběhla zpátky, držela ale něco jiného. Eyelesse to překvapilo. Dvoje sluneční brýle. Dřív než mohl cokoliv namítnout, narazila mu jedny na nos. Kousek poodstoupila aby si ho mohla líp prohlédnout. "Super! Ještě si utři tu krev s pusy, moc ji neotevírej a vypadáš skoro jako normální člověk! Možná ještě ty rty... Chtělo by to rtěnku...." EJ jí skočil do řeči. "Rtěnku? Fakt, Agnes?! Na co to bude?" Agnes mu obratem odpověděla, zatím co se přehrabovala v taštičce s líčením, kterou měla Sally na hraní. Ani neodlepila oči. "Masku si vzít nemůžeš. Půjdeme mezi normální lidi, takže by to asi budilo trochu paniku, ne? Tady to je!" vytáhla vítězně rtěnku, která asi nejvíc připomínala barvu jeho kůže, jenom byla trošku tmavší. Doopravdy věděla, že to nemůže fungovat, jenom si s ním trochnu nešetrně hrála. "Agnes zapomeň na to! NE!" pokoušel se Jack něják dostat její kovovou ruku svírající rťenku od svojeho obličeje. "dej tu věc pryč od mojeho ksichtu!" řval. Agnes se usmála. "Popros!" řekla. "AGNES!" zařval Jack. "Popros!" zasmála se znovu. "pls" zavrčel. "Popros pořádně!" Agnes ho zdřejmě prostě potřebovala co nejvíc ztrapnit. "Prosím Agnes!" Agnes hodila rtěnku spátky do taštičky. "Ušetřím tě" zahihňala se. "Nesnáším tě" zavrčel EJ. Chvíli bylo ticho, než se neotevřeli dveře ze sklepa a nevyšel Bloody Painter, který se lekl Jacka, stojící těsně před ním. Nedal to na sobě ale znát a obešel ho směrem ke schodům. Agnes ho ale v poslední chvíli zadržela tím, že ho chytla za rameno. Helen se na ni překvapeně otočil. "Hej, protože někam oba odjíždíme, máš to tady celé na starosti. Hlídej Sally aby nedělala bordel, hlídej Jeffa aby neotevíral vrchní poličky, to je tvůj jediný úkol. Jo a kdyby přišla Vailly, tak jí řekni, že se vrátíme až zítra." pustila ho, přišla ke stolu a nasadila si baťoh. Ještě jednou se na něho podívala. "Tak ahoj!" prohlásila, dřív než mohl cokoliv namítnout a vydala se k dosud otevřeným dveřím od sklepa. "Počkej Agnes mi jedeme autem?" vyběhl EJ za ní. "Jo." utrousila, což už nemohl Helen slyšet. Jack se nadechl, jakoby chtěl něco říct, ale raději poznámku ohledně jejího řízení spolkl. Když prošli dvoumi dveřmi, Agnes nahmatala zapínač a rožla v garáži. Světlo ozářilo malè červené auto, u kterého šlo vidět, že bylo už několikrát spravované a vylepšované. Agnes moc dobře věděla, že její auto nemívalo nijáký super výkon, ale bylo její, její a jenom její, a to by nebyla Agnes, kdyby se v něm nepohrabala. Sice jenom trošku, ale i tak to stačilo na to, aby s něho udělala postrach každého pasažéra. Nahmatala v kapse klíč a odemkla ho. Sedla si na místo řidiče, baťoh strčila na místo spolujezdce a Jack si teda musel sednout na zadní sedadlo. Vypadal trošku nervózně, jelikož moc dobře věděl, co tohleto autíčko umí. Agnes zabouchla dveře, zapla se a když viděla, že může, s trochu šíleným výrazem nastartovala. Dveře od garáže se začeli pomalu otevírat, tak, jak to Agnes naprogramovala. Narazila si černé brýle na nos a dotkla se volantu, což udělalo zvláštní, kovový pazvuk. Jack zabouchnul dveře a rychle se zapnul. Věděl, že Agnes a její auto není zrovna ideální kombinace. I když vlastně ne... To byla kombinace přímo vražedná. Ještě se ani garáž úplně neotevřela, a už Agnes šlápla na plyn a vyjela na lesní listí. Jacka to přimáčklo k sedačce. "UÁÁAÁ AGNES SPOMAL HODÍM ŠAVLI ZABIJEŠ NÁS PROSÍÍÍÍÍM!!!!! UÁÁÁÁÁÁA!!!!!ZABIJEŠ NÁS SPOMAL AGNES NEMAČKEJ TO TLAČÍ----"

Helen sledoval, jak červené auto mizí dál v lese, za sebou nechávající černý kouř. Povytáhl obočí, když s druhého výfuku vyšlehl modrý plamen a auto zrychlilo na pravděpodobně nejvyšší možnou rychlost. "Chudák Jack." zašeptal s úsměvem. Najednou ale ztuhl, když uslyšel, jak se někdo postavil na kuchyňskou linku a začel otvírat vrchní poličky. Rychle se otočil. "Jeffe co tady sakra děláš? Slez dolů!" řekl trochu v panice a rozběhl se k němu, aby ho dolů dostal. "Agnes říkala že ty skříně nemám otvírat, to znamená, že tam bude něco hrozně úžasnýho! Ty snad víš, co tam je?!" zařval Jeff do police a dál otvíral další skříňky, ve kterých v životě nebyl. "Ne! Jeffe slez! Chováš se jako malé dítě!" Helen vyskočil na linku za Jeffem, protože pochopil, že s dola ho neshodí. Marně se ho pokoušel odstrkat, Jeff byl daleko masivnější postavy. Přestal, když zaregistroval, že Jeff ztuhl. Rychle se podíval do skříňky a vykulil oči na její obsah. Rum, vodky, tequila, slivovice... "No, a jsem v háji!" zakňoural Helen a seskočil dolů.

100 způsobů smrti

13. srpna 2015 v 15:18 | Sakura Natsui
nechtěla jsem, aby tady bylo ticho, tak jsem donutila spolužačku, aka Sakuru, aby mi sepsala 100 způsobů úmrtí, co jsme si psali na skypu ještě s pár lidma, jako je Suri, Sniper aka Faiferl, aaaa... Dál nevím :D protože poslední dobou mi asi něco leze na mozek, moje vlastnímyšlenky mě začínají pronásledovat, tak články nebudou vycházet "tak často". Možná donutím Sakuru napsat ještě něco... Em.... Třeba nějákou ff na nějáké anime, čemuž sice nebudu rozumět, ale to nwa .-.

1. Uškvařit se
2. Upéct se
3. Utopit se
4. Uvařit se
5. Rozplácnout se
6. Rozmixovat se
7. Smrtelná rána sekyrou do hlavy
8. Rozšlápnout se
9. Nechat se zastřelit iluminátem
10. Oběsit se
11. Otrávit se
12. Nechat se zastřelit svou babičkou protože už nemáš hlad
13. Umřít hlady
14. Umřít bez masturbování
15. Unudit se k smrti
16. Udusit se perem
17. Nechat se srazit lítajícím autobusem
18. Zkolabovat
19. Infarkt
20. Rakovina
21. Zemřít na udušení ze smíchu
22. Useknout si hlavu
23. (D)Ebola
24. Nechat se přivřít do dveří
25. Rozřezání motorovkou
26. Nechat si urvat hlavu
27. Vykrvácet
28. Zemřít na kousnutí nějákého debila
29. Skočit z mostu
30. Zemřít na pád ze 4168. patra domu
31. Zemřít rukou nájemného vraha
32. Mimozemštani
33. Zemřít na nasrání z reklam
34. Stát se zombií
35. Zemřít kvůli čekání na to až bude FnaF 5 (což už nebude)
36. Být umučen nějakým psychopatem
37. Spadnout s letadlem
38. Srazit se s drakem (v letadle)
39. Zemřít po pádu z přízemí
40. Spadnout ze šneka a rozbít si hlavu
41. Zemřít na smrt
42. Zemřít kvůli nekonečnému telefonování se svou mámou která furt něco vysvětluje
43. Udusit se zvratkama
44. Udusit se močí
45. Umřít na vyděšení
46. Sníst vosu nebo včelu nebo podobnou havěť
47. Sníst hada zatímco on jí vás
48. Nechat se sežrat masožravkou
49. Ukousnout si nohu
50. Vykašlat plíce
51. Vykadit konečník
52. Otrávit se jedovatou houbou
53. Zemřít na předrogování
54. zemřít na objímání kaktusu dokud nevykrvácíte
55. Mazlit se s krokodýlem
56. Skočit pod vlak (R.I.P Iveta)
57. Rozdrtit se
58. Letět v Curtisu a nechat se srazit King Kongem
59. Zemřít v 3. světové
60. Zemřít v 1. Světové, která již skončila
61. nechat se zabít svou sekačkou na trávu
62. Nechat se sníst Afričanama
63. Utopit se v mrkvové šťávě
64. Zemřít na uhození blesku
65. Nechat se vysvléct s kůže zaživa
66. Zemřít na uklouznutí na slupce od banánu
67. Zkamenět
68. Zemřít na blbé kecy
69. Rozmlátit si hlavu o monitor, když budete čekat, než se vám načte Internet Explorer
70. Zemřít na čekání než bude někdo živý na Skype
71. Udusit se ve vesmíru
72. Stoupnout na ježka
73. Udusit se hnusným parfémem
74. Sníst jedovatou bobuli, u které je nápis nejíst
75. Bungee jupmping bez lana
76. Zemřít na propíchnutí rohem jednorožce
77. Udávit se kuličkou chlupů
78. Zemřít na snězení velkého množství zubní pasty
79. Zemřít při porodu sedmerčat
80. Samovzplanutí
81. zemřít ze strachu že tvůj záchod ožije
82. Umřít po ráně židlí do hedky
83. Skřípnout se ve Springtrapovi
84. Sletět ze schodů
85. Strčit vidličku do zásuvky
86. Zemřít kvůli věčnému hledání něčeho co se ti ztratilo
87. Zemřít ve spánku
88. Zemřít na smutný konec filmu
89. Probodnutí srdce mečem
90. Zkoušet sexuální praktiky s ostřím nože
91. Být umučen červeným poníkem
92. Nikdy se nenarodit
93. Udusit se v popelnici
94. Udusit se na marsu
95. Zemřít při teleportaci
96. Zalgifikovat se
97. Zemřít při tančení gangnam stylu
98. Rozsekat se na malé kousíčky
99. Zemřít na to že máte vybarvený pokoj na růžovo
100. Zemřít radostí že jste dokázali něco velkýho

A jako přídavek:

+ zemřít na nedostatek wifi ^^

který způsob je podle vás nejhorší? Napište do komentářů!

Leryl 25.kapitola

7. srpna 2015 v 19:55 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
lidi! Ano, je tady. Těšili jste se? Ne? :DD a teď jdu hrát minecraft, nerušte mě -v-

*s pohledu Lery*

Rychle jsem se propadala hlouběji a hlouběji do obrovské temné propasti. Byla jsem s tím tak strašně smířená, bylo to tak... Krásné, tak dokonalé. A najednou jsem spadla na postraní plošinku. Cítila jsem, jakoby mi pokřupali nárazem všechny kosti v těle, a přece jsem se zvedla. Tekla ze mě krev. Ale najednou mi nebylo utrpení příjemné. Měla jsem chuť křičet bolestí. Podívala jsem se na své ruce, celé zkrvavené. Potom jsem se podívala nahoru. Nade mnou, zdálo se mi to příšerně vysoko, byla díra. A v té jsem viděla modrou oblohu a sluneční světlo. Tak krásné, tak neviné... Dalo by se tam vylézt. Sice těžce a složitě, ale dalo. Potom jsem se podívala dolů. Na dno nebylo vidět, ta díra se zdála nekonečná, a ta temnota mě tak vábila, voněla koncem toho všeho utrpení, zlem a blažeností... Měla jsem teda dvě možnosti. Skočit zas tam dolů a dál padat, zbavit se toho, a nebo vylézt nahoru, i přes tu všechnu bolest. Bylo to šílené dilema. Chvíli jsem se rozmýšlela, a potom jsem začela lézt nahoru. Nešlo mi to, klouzaly mi nohy i ruky, všechno to příšerně bolelo. Přemýšlela jsem o tom, že to vzdám a budu pokračovat ve svojem pádu, ale nevzdala jsem to. Pokračovala jsem pomalu dál. Zdálo se mi to jako věčnost, než jsem se konečně dotkla vrchu, postavila jsem se na trávu a rozhlédla jsem se po prosvícené realitě, která ve mě vyvolala úsměv. A potom jsem se probudila.

Otevřela jsem oči a oslepilo mě světlo zářivky. Něják jsem nad tím nepřemýšlela, kde bych mohla být a tak. Nad čím jsem přemýšlela, byl ten sen. Co tak mohl znamenat? Něco jsem o tom kdysi četla, kdysi mě to hodně zajímalo. Bylo to už tak dávno.... Nějáké dva opaky, ve kterých jsem se stále zhoršovala a potom jsem se zlepšila? Ne... Počkat, vsadila bych se, že to má něco společného s.... Tím... Kde jsem...

Tělem mi projela husina, chtěla jsem vyskočit s pohovky, ale spadla jsem a rychle jsem se plazila někam pryč, ale narazila jsem zády na zeď. Rychle jsem dýchala a srdce mi bilo jak splašený. Já jsem... V policejní stanici?! Nemám zbraň! Nemůžu se bránit! Važně... vážně moje hra už zkončila? Zírala jsem do očí policistovy, sedícímu v křesle a tupě a nechápavě na mě upírající svůj vyděšený pohled. Asi bych normálně myslela na to, že ho chci zabít, ale teď jsem na to byla moc vystrašená. Tak jsem tam jenom tak seděla a s bušícím srdcem jsem ho sledovala. Byla jsem tak bezbraná!
"Není ti nic?" zeptal se poměrně vyděšeně. Počkat! Oni neví, že jsem to... Já? Neměla jsem v plánu mu odpovědět. Seděla jsem na studené zemi a raději jsem mlčela. Obejmula jsem si kolena a na chvíli jsem zavřela oči. Vydýchávala jsem to. To by znamenalo... Že... Ten sen... Už to asi chápu. Ta díra je určitě šílenství, vraždy, a takové věci, a to světlo nahoře je normální život. A ta plošinka... To je moje druhá šance.
Dostala jsem druhou šanci, která se už nebude nikdy opakovat.
Chci... Chci to skusit? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Kéž bych dostala víc času na rozmyšlení. Proč ne, vlastně? Nemám co ztratit. Kromě Jeffa a toho úžasného pocitu. Je vlastně možné, aby se s zabijáka stal zase normální člověk? Ale k čertu s tím. Tohleto je výzva. "Není... Mi nic?" zašeptala jsem zdrceným hlasem. "Ne, jsi v bezpečí..." pokusil se mě uklidnit. Ano. Jdu do toho. Sežral mi to i s navijákem. Em, teď budu potřebovat výmluvu co tady dělám. "Nejsem... Ona si mě najde..." zašeptala jsem a přisunula jsem si kolena blíž k tělu. "Kdo ona?" zeptal se a vstal s křesla. "Moje minulost..." vydechla jsem a zvedla jsem na něj pohled. Svým způsobem to byla pravda. Nikomu-neubližování určitě nevydržím déle než týden, a potom mě to stáhne zase přes hranice šílenství zase do té šílené propasti... A nebo taky ne. Byla jsem sice ještě pořád bezbraná, ale na druhou stranu od něho mi nebezpečí určitě nehrozilo. Pomalu jsem se zvedla, přidržujíce se stěny. Sykla jsem, skoro jsem se i uchechtla, když jsem došlápla na levý kotník. Bolelo to. Podívala jsem se na policistu, který stál pořád u křesla a projížděl si mě pohledem, až zakotvil na mojem kotníku. "Nechceš se na to podívat?" zeptal se téměř šeptem. Nechtěla jsem, ale beztak jsem přikývla. Nějákým zázrakem se mi podařilo dostat se až nad pohovku. Obmotala jsem si ruky kolem těla a lehla jsem si na ni. Překvapilo mě, jak široká a pohodlná byla. Zavřela jsem oči a poslouchala jsem, jak příslušník policie hledá nějáké věci a jak dělá opatrné kroky směrem ke mě. Bylo to tak... Zvláštní, když mi najednou někdo pomáhal. Najednou jsem ucítila pohyb. Zakručelo mi hlasitě v břiše. Mám hlad? Vážně? Po takové době! Byla jsem ráda, že se u mě zase objevily takové ty normální lidské potřeby. Každý normální člověk přece musí jíst a spát, ne? No, a já teďka budu normální člověk. Půjdu zase do normálního děcáku, budu se normálně učit, budu mít normální kamarády... Ok. Musím uznat, že tomu sama nevěřím. Bude mi trochu chybět zabíjení.
Trochu? Hrozně moc... A Jeff. Ten taky. A já mu pravděpodobně taky... Nevím, co na něm vidím, je vlastně celkem ošklivý s tím svojím znetvořením, ale--- no není to zvláštní? Až na pohovce na policejní stanici po několika hodinách spánku, připravená zkusit být normální, si přiznám to, že k němu něco cítím. Že se mi líbí šílený zabiják s rozřízlými koutky, bez víček a úplně bílou, spálenou kůží. Já jsem magor.
Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že policista už mi kotník obvazuje. Vůbec jsem to necítila. Moje mysl byla dost otupená, po všem tom, co jsem zažívala... Když skončil, položil moji nohu zpátky na svoje místo a zvedl se, načemž odešel. Chvíli jsem v nejistotě čekala, než nepřišel s talířem. Když si sedl na židli vedle mě, podívala jsem na jeho obsah. Tousty! Shodou okolností stejné jídlo jako moje poslední! "Nabídni si." řekl, na což jsem čekala. Posadila jsem se a jeden po druhém jsem do sebe tousty naházela. "Díky" pípla jsem.

Tohleto... Bylo zvláštní. Cítila jsem se, jakobych procitla s nějákého extrémě dlouhého snu, který byl nádherný a zároveň noční můrou. Znovu jsem si lehla, tentokrát na bok a zírala jsem na policistu, sedící kousek předemnou. Teď by to chtělo jenom nějákou logickou výmluvu. "J-jsem L--Lucy. Lucie Daimannová" pokusila jsem se o nesmělý úsměv. Hrozně těžce jsem se nutila usmívat i mluvit. Policista chtěl něco říct, ale já jsem ho předběhla. Zavřela jsem oči a mluvila jsem potichu, téměř šeptem. "Dřív, než mi tohleto udělala, řekla mi, že jí to sice bude chybět, ale končí. Že už jí to ani nebaví a že odchází. Už pravděpodobně nikdy nebude zabíjet. Dala na moje slova. Pustila mě, že si mám pokračovat v životě, jít do dětského domova, nastoupit do školy a být normální, že už mě nepotřebuje." otevřela jsem oči, abych se podívala na překvapeného policistu. "Pomůžete mi? Chtěla bych dál žít..." řekla jsem a zadívala jsem se mu hluboce do očí. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem tohleto vůbec zvládla. "a-ano, Lucy!" zakoktal, když na mě přestal vyjíveně zírat. Znovu přes mě přehodil kabát jako přikrývku a pomalu odešel do jiné místnosti. Ještě jsem našla pohledem hodiny. 4:38 - nad ránem. Zavřela jsem oči a pomalu jsem se propadala do světa vzpomínek a snů, toho světa, který mi byl tak dlouho odepřen.
A v hlavě se mi stále opakovala čtyři slova, které se mi tam obtiskly jako vzor podrážky do měkkého bahna.
Je to jenom hra...

Předávání ceny Posránek

5. srpna 2015 v 8:56 | Markéta Kaki
Maki by měla máknout. Není schopná za pět hodin v autě něják rozumě dodělat Lery, místo toho dělá experimenty s psaním FNAF fanfikcí a věcí, za které by jste ji museli na kolenou prosit, aby je vydala, a dalších hovadin, a když přijede domů, místo toho aby nedejbože pracovala nebo alespoň sepisovala ten zatracený SH, dělá na skypu soutěže o nejhorší selfie a potom to ještě sepisuje, taky proč ne, sepisovala to asi dvě hodiny, je to shit a za tu dobu už jste tady mohli mít Lery... Prostě Maki je Náklaďák a kráva. A tohleto vydávám, jenom, aby tady nebylo ticho. Pokud jste to dočetli až sem, posílám vám imaginární bombónek. A dál už to prosímpěkně nečtěte :D
Pannikdo06.blog.cz
Suri02.blog.cz
Creepy-pasta.blog.cz


Bylo krásné odpoledne a v Makinině hale v jednou nejmenovaném městě bylo moc živo. Totiž, byly tam čtyři lidi, ale i to bylo dost. Konala se tam totiž velká akce. Předávání ceny "Posránek" za první vyhlášenou soutěž o nejhorší selfii. Na to, že to bylo poprvé tam bylo přihlášeno dost lidí. Tři. Maki, Suri a Sniper. Každý s nich poslal selfii.
Maki se o zařizování postarala v plné parádě. Přizvala si jako porotu a zároveň jako celebritu pro předávání pozlaceného toaleťáku Niku. A že ta tam nebyla moc často! Hala byla téměř přeplněná. Suri skákala po sedadlech a chlámala se jako blázen ještě před zahájením, když Maki vylezla na pódio. Totiž, jak tam bylo málo lidí, musela dělat soutěžícího, fanouška, pořadatele i bodyguarda celebritě Nice zaráz. Zaklepala do mikrofonu.
"PŘIVÍTEJTE POROTCE NIKU~"
Samozdřejmě, že se musel hned mikrofon podělat. Maki seskočila a šla ho znovu zapojit. Jo. Dělala tady i instalatéra. Suri se chlámala, jakoby měla každou chvíli zdechnout na chlámavici, i když nikdo neví, jestli ta nemoc vůbec existuje. Maki zas vyskočila nahoru.
"PŘIVÍTEJTE POROTCE NIKU NA PRVNÍM PŘEDÁVÁNÍ CENY "POSRÁNEK" ZA NEJHORŠÍ SELFII!!!"
Řekla Maki do mikrofonu, což se všude ozívalo s reproduktorů, snad až příliš hlasitě. Seskočila rychle s pódia a sedla si do první řady. Nika slavnostně došla na pódium a přitáhla si k sobě mikrofon. Maki tleskala jak nejvíc mohla, aby zaujmula i místo rozvášněného davu, což samozdřejmě nemohla, ale to jí bylo jedno.
"SURI, NICK A THOMAS, CHODÍVALI NA GOLF! SURI, NICK A THOMAS, CHODÍVALI NA GOLF!"
Začela řvát Suri sedíc v druhé řadě židlí a chcípat smíchy tak, že s té židle spadla. "Maskyho tráva jede!" zasýpala smíchy.
"Ticho tam vzadu!" zamračila se Maki a ohlédla se o řadu za ní, kde se pod židlemi válela Suri.
Suri se chlámala jako posedlá, ale vstala a začela tleskat taky, aby se neřeklo. Potom ale stejně zase spadla a začela se zase chlámat. "Já nemůžu!" zasýpala.
Nika si zatím nervózně odkašlala do mikrofonu. "Na třetím a tudíš posledním místě soutěže o nejhorší selfie 2015 se umístil obrázek číslo 2-Sniper!" řekla.
"Oooooooooooh!" vydechla Suri. Celým sálem se ozvala melodie thug life.
Maki zase začela tleskat jako šílená a Suri s toho samozdřejmě dostala zase záchvat. "Sorry lidi mě dneska vzbudil Slender!" řekla jako největší feťák.
Nika si jí nevšímala. "A na druhém místě se umístila--" dramaticky se odmlčela, ale nevyznělo to tak jak mělo, protože do toho pořád švitořila asi úplně zhulená Suri.
"A dal do mě Maskyho trávu, asi. Vložil to tam! YEAH!!!" povídala si se sedadlem, protože ji nikdo neposlouchal. No, asi ani ta židle ne.
Sálem se roznesla trochu opožděná dramatická hudba, která donutila Suri se zase začít řehtat jak vůl a Maki, aby ji vytáhla do první řady a zacpala jí hubu.
Suri se začala dusit. "Pffffff Mgjhahahawaagaha!" protože Maki nechtěla, aby se udusila, pustila ji teda. "Ale pšt" napomenula ji.
Nika se ohlédla na bílé plátno za ní a potom se podívala na své publikum. "Druhé a první místo po reklamní přestávce!" řekla a Maki, i když se jí do toho moc nechtělo, pustila reklamu od Alzy a zhasla všechna světla. Rychle se vrátila na svoje místo.
Na plátně se objevil mimozemšťan a dřív než stačil cokoliv říct, Maki už to nevydržela a mrskla po něm Suri. "FUUUUUUUU!!!!!" zařvala, aby simulovala rozvášněný dav, což nešlo, ale to jí bylo jedno.
Suri se na pódiu postavila a reklamě nějákým zázrakem přestal jet zvuk. Asi to rozbila. Suri začela twerkovat přímo před Maki. "STO TABLETŮ TÝDNĚ, STO TABLETŮ TÝDNĚ!!!" řvala.
Když se reklama vypla, Maki rychle zapla všechny světla a vyskočila na pódium. Přitáhla si mikrofon a zhodila Suri dolů.
"TAK, PÁNOVÉ, DÁMY A MUTANTI, VÍTÁME VÁS SPÁTKY U PŘEDÁVÁNÍ CEN POSRÁNEK, U VYHLAŠOVÁNÍ NEJHORŠÍ SELFIE!!!" řekla zase moc hlasitě do mikrofonu.
Suri se vzpamatovala a vstala spod pódia. "MASKYHO TRÁVA" řekne úplně zhuleně a zase dostane záchvat smíchu, takže se zase svalí.
Maki si jí ale ani v přinejmenším nevšímala. Začela zase řvát do mikrofonu. "A CENU POSRÁNEK ZA PRVNÍ MÍSTO, PROTOŽE VYHLAŠOVAT PROSTŘEDNÍ MÍSTO NEMÁ SMYSL, PŘÍJDE OPĚT SLAVNÁ BLOGERKA A TSOBERKA NIKA!!!" pustí mikrofon, vytáhne Niku na pódium a odkryje pozlacený toaleťák na stoličce tak, že zatáhne za utěrku, kterou byl celou dobu přikrytý.
Suri se nějak zatím povedlo se dostat na židli zas do první řady a zase se začela řehtat. Teď už ale ne tolik, aby sletěla. "A zlatý hovno tam taky je?!" neodpustila se poznámku a začela se zase chlámat jako největší feťák. Maki seskočila a pokusila se jí narvat tu utěrku do huby. "Ještě lítat--" podařilo se rozčepýřené Suri něják ze sebe dostat.
"Pšt!" okřikla jí Maki, která netrpělivě čekala, kdo bude vítězem. Nika si přitáhla mikrofon blíž.
"První místo za nejhorší selfii a cenu Posránek vyhrává....." zvedne cenu do vzduchu, Maki rychle nechá Seri Suri a přiběhne k ovládání světla, cenu ozáří reflektor. "Ta která nezavře tu svojí posranou držku! SURI!!!!" celebrita Nika ukáže na Suri. Maki na ni namíři reflektory. Ozve se melodie thug life.
"Oooooooooooooh!!!!" vydechne Suri, která je momentálně zelenofialovočervena, bůhví proč a omdlí.
Maki začela zase šíleně tleskat a potlesk se tentokrát ozýval i někde zezadu.
Když Maki vidí, že se Suri nehýbe, rychle jí dotáhne na pódium a zase seskočí, sedne si na svoje místo a začne zase tleskat.
"Oh god" protočí panenkama Nika a vecpe bezvládné divněbarevné Suri, ležící na pódiu, cenu do ruky.
"Kde se odevzdávaj fotografie?" vyjde najednou Sniper s šesté řady.
Suri se přetočí na bok, použije pozlacený toaleťák jako polštářek a něco zamumlá. "Eheh, Vincentíku, nepodváděj mě, eh, eheh..." potom se milá vítězkyně zvedne na čtyři a na svoji cenu se vyblije.
Sniper s nechápavým výrazem obnoví potlesk.
Nika s odporem couvne od zvratků a plaše se rozhlédne. "Můžu zase odejít?" zeptá se tiše, boužel do mikrofonu, takže to všichni slyší.
"Ne!" zasměje se Sniper. Pravděpodobně je to ze srandy, ale člověk u něho nikdy neví.
"Nechoď!" zvedne na ni Suri obličej s pusou celou od blitek.
Nika se na ní podívá. "Tebe se neptám!" zasměje se. Potom přenese pohled na Maki. "Maki?"
Maki vyleze na pódium. "Pokud chceš..." pokrčí rameny.
"Děkuju" usměje se na ni celebrita Nika.O NE" řekne Suri, ale jde vidět, jak ji přemáha smích. Kdoví proč.
"Ještě si nehodnotila moji fotku s revolrelem v puse!" zavolá na ni Sniper a rozeběhne se k ní.
"Tak ji ukaž" opáčí Nika. Maki se k ní nakloní. "Běž pryč, oni tě udupou" řekne se strachem v hlase. Niky ale jakoby se to vůbec netýkalo.
Sniper vyběhne nahoru na pódium a ukáže jí fotku.
Suri si mezitím záhadně rychle stihla umýt hubu od zvratek a zareagovala první. "Vypadá to jako kus vodky." řekla něco úplně náhodného. Maki zareagovala hned po ní. "Ty bys byl dobrá prostitutka." uznala a narovnala se. "No, děkuji" usmal se Sniper.
Maki přišla k mikrofonu, zatímco to rozebírala Nika. Zajímavé bylo, že zareagovala poslední, i když byla fotka určena jí. "No ty vole! Okay, dostáváš 4 revolvery ze 6, už můžu jít?" řekla.
Maki zaťukala na mikrofon. "A TÍMTO UKONČUJI SLAVNOSTNÍ PŘEDÁVÁNÍ CENY POSRÁNEK ZA NEJHORŠÍ SELFII!" řekla opět hlasitějiy než by mělo být. Přiskočila k ovladání a pustila nějákou hudbu.
"Nebo spíše 5 nábojů s 8" zasmál se Sniper, ale celebrita se na něj trochu pobouřeně podívala. "Já jsem porotce!"
Sniper se ohlédnul a strčil si fotku do kapsy. "Sakra, nejsem posránek!" zasmál se pro sebe.
Maki už začala kecat takové ty tipické pořadatelské kecy prázdné hale. "DĚKUJEME, ŽE JSTE SE ZŮČASTNILI! Pokud budete chtít, tam vzadu je občerstvení, blablabla..." ukázala na párek, přilepený na stěně.
Sniper už otvíral pusu, aby si tady dýl udržel porotce, protože já nevím, chtěl s Nikou flirtovat, ale občerstvení ho očividně lákalo víc. I když to byl jenom párek, přilepený na stěně. "A co to je? Neměcká klobása? Pravý Britsky sendvič?"
Nika vyděšeně couvla a hodila prosebný pohled po Maki. "Já tady být nechci!" pravděpodobně cítila ze strany Snipera nějáké ohrožení.
Maki seskočila s pódia a cestou k Jice vytáhla dvě černé brýle. Jedny dala sobě, druhé Nice.
"Já jsem její bodyguard! Pryč běž pryč!" odstrkovala fanoušky, kteří tam nebyli. "yay!" zatváří se Nika vítězně, když mohla odejít do zákulisí. Sice na ni Sniper vytáhl revolver, ale vystřelit nestihl.
Maki kryje Niku, než nenasedne do limuzíny. Sniper po ní chce hodit granát, ale dojde mu, že ho nemá. Když limuzína mizela, Maki Nice ještě zamávala na rozloučenou. A Sniper po limuzíně ještě na rozloučenou střelil.
Potom Maki šla uklidit halu. Sniper jí tam dělal ještě větší bordel, tak s ním vytřela zvratky a vyhodila ho. Vymetla Suri ven, strčila jí cenu za tryko a zamknula halu~
S upřímným přáním, vrátit se sem až na dalším vyhlašování. Nejlépe ani to ne.