Leryl 26.kapitola 2/4

11. září 2015 v 15:16 | Markéta Kaki |  Lerrylian - CP FF
ughr, můžete mi někdo laskavě vysvětlit, proč nepíšu?! T-T nepíšu, nevydávám, nechce se mi psát, nemám chuť, úplně seru na blog, všechno pro mě strácí smysl, čím dál víc se cítím jako odpad... Přemýšlela jsem nad tím, že si smažu celou identitu. Že vymažu Markétu Kaki s celého netu. Blog, ask, g+, YT, wattpad, mail, skype, všechno... Meh, no nic, věřím, že to nikoho nezajímá :DD
Umm, dochází mi předepsané části Lery ._. Musím máknout! Proto se mi ji taky nechce vydávat xD no, mohla bych sem házet naši společnou ff FNAF co píšem s Hucinou... Um, możná když mě poprosíte c:
No, tak čtěte, neopravovala jsem to, a mimochodem...
OBJEDNAL SI TADY NĚKDO ZVRACÍCÍHO EYELESSE?! :DDDD


*s pohledu Eyeless Jacka*

Seděl jsem sesunutý na zadním sedadlu a pokoušel jsem se zoufale zahnat potřebu zvracení s té šílené jízdy, kterou jsem teďka absolvoval. Agnes je šílenec! Agnes je tak strašný magor! Pomalu jsem to vydýchával. Už se pokoušela jet normálně, byli jsme totiž v normálním silničním provozu. Ale tu pro Agnes tipickou agresivitu nezapřela. "TÚÚÚÚÚÚÚT!!!" poskočil jsem na sedačce, jak jsem se lekl. "No viděl jsi toho debila?! On mi tam normálně vjel! Chce snad abych ho zajela?!" vyváděla Agnes pro sebe. Vydal jsem ze sebe jenom takový povzdech, který spíš zněl, jako by se mi chtělo zvracet, což byla mimochodem stále pravda. "Kdy už tam budem?" zeptal jsem se přiškrceně, zatím co jsem se pokoušel poupravit sluneční brýle, které mi padaly. "Asi za patnáct minut." řekla Agnes nevzrušeně, zatímco téměř stála na plynu. Byli jsme na dálnici. To šlo poznat. Vážně jsem nechtěl zvracet, tak jsem se pokoušel rozptýlit něčím jiným, když jsem si už spravil brýle. Ve vzduchu v autě jsem třeba cítil trochu jejího upraveného benzínu. Můj žaludek se po několika minutách rychlé ale klidné jízdy s uklidnil a nechtěl se podívat tam nahoru. Nikomu se nechce strávit čtvrt hodiny v autě s polorozrávenou ledvinou. Když jsem už nemusel zadržovat zvracení, začel jsem se trochu nudit. "Hej Agnes... Co chceš konkrétně dělat?" na slovo konkrétně jsem dal obzvlášť důraz. Agnes udělala ostrou zatáčku s dálnice, která mě málem zabila o dveře a potom až odpověděla. "První pojedeme k Tanye. Jak ji znám, bude ještě spát, protože do oddělení neurologie nikdo moc nechodí před desátou. Sice je možné, že měla s toho co se dělo výčitky svědomí a stala se workoholikem, ale nezapomeň, že už to nějáký ten pátek bylo. Navíc ona není ten typ člověka, co by až tak rád měnil svůj styl života. Na to ji znám moc dobře. Takže ji u ní naložíme k nám do auta a pojedeme přímo do laboratoře. Počkáš, než aplikuje ten čip, nějákou dobu to bude asi trvat, ale pokud budeš chtít, můžeš se třeba projít po městě. Chápeš? Pro mě za mě si klidně pujč i auto, ale nikde ho nerozflákej, tlačítka používej jenom v největší nouzi, ale hlavně se nenechej chytit! Sejdeme se..." podívala se na palubní desku, kde se válely zaprášené hodinky. "Asi 15:30 před laboratoří WEAP. Do té doby si můžeš dělat co chceš. Všechno jasné?" zhluboka jsem se nadechl a zase vydechl. "Jasný" řekl jsem, ale znělo to spíš jako nějáké zakňourání. Asi to bylo tím, že se mi s rychlé jízdy plné zatáček a následného brždění zase začel zvedat žaludek. "Už tam budem?" zeptal jsem se. Pokud mám zvracet, budu zvracet venku. "Už tam skoro jsme!" řekla trošku radostně, což mi k ní vůbec nesedlo. Ona se vždycky chovala tak chladně, bez citů... Jako robot. No, myslím že chápu to, že chce opravit tu věc, co má v hlavě. Šlápla na plyn a auto zrychlilo na celkem slušnou rychlost. Přimáčkl jsem se k sedačce a pocítil jsem, jak se mi pokusila ledvina narvat do krku. "AGNES!!!!" vyjekl jsem. Spolkl jsem horkou slinu. Nevěděl jsem, kam se řítíme, ale taková rychlost nikdy nemůže skončit dobře. Šlápla na brzdu a strhla volant na stranu, takže jsme dostali smyk. "UÁÁÁÁ!!!" zařval jsem, zároveň co auto jelo po boku. Potom se zastavilo. Nebyli jsme nabouraní, v nějáké zdi ani v příkopu. Stáli jsme úhledně zaparkovaní mezi dvouma autama. Stačilo pár centimetrů a mohli bychom být v jámě. "Agnes!" zakňoural jsem, vydýchavající tohleto dobroudružství a zároveň s rukou před pusou. Motor utichl. Agnes pustila volant, strčila si klíčky do kapsy a otevřela dveře. "Super, viď?" zasmála se a zabouchla. Já jsem ještě seděl a zhluboka dýchal s rukou stále před pusou, kdyby chtěl žaludek náhodou ještě dostat ven veškeré jídlo, co jsem měl. Pomalu jsem otevřel dveře a vylezl jsem na ulici. Pařilo mi při tom slunce na kůži. Byl den, den, den, den... Trošku se strachem jsem šel za Agnes, která zrovna přišla k jednomu paneláku a otevřela klíčem dveře. Trošku jsem se divil že je má, ale... Proč ne, že? Nějákým zázračným způsobem se jí povedlo dotáhnout mě do třetího patra. Potom zaklepala na jedny dveře. Schoval jsem se vedle ní. Nechci vidět žádné normální lidi, ne a ne a ne... Dveře se po chvíli pootevřely. "Kdo je tam?" zeptal se ženský, trochu ospalí hlas. Agnes se chvíli odmlčela. "Tanyo?" dostala ze sebe nakonec. "Agnes?!?" dveře se otevřely dokořán, že mě to sejmuly a mě málem sletěly brýle. "Au!" zavrávoral jsem do zadu. Agnes ani Tanya si toho ale nevšímaly. "Jak se máš? Dlouho jsme se neviděly!" řekla s šokovaným úsměvem. "Dva roky!" zasmála se Agnes, ale potom zvážněla. "Obleč se, vysvětlím to cestou!" řekla a já jsem téměř neslyšně zavrčel. Jo, Tanya mě málem zabila a ony si tady budou vykecávat! "Fa-fajn? A... Proč?" řekla trochu nejistě. "Vysvětlím ti to cestou" zaculila se Agnes podruhé. "Fajn!" zasmála se Tanya nesměle a odběhla. Za chvíli se vrátila. Nemohl jsem pochopit, jak může být někdo tak rychlý. Agnes si ji prohlédla. "Super!" prohlásila. "Tak pojď!" zaculila se a chytla Tanyu za zápěstí. Ta stačila jenom zabouchnout dveře, než ji Agnes odtáhla dolů. Šel jsem za nima. Tentokrát jsem to nebyl já, kdo byl vlečen. Tomu jsem se usmál. Zastavil jsem se až před autem a sledoval jsem, jak si Agnes vlezla na místo řidiče a Tanya na zadní sedadlo, tam, kde jsem před chvílí seděl já. Vydal jsem ze sebe takový povzdych, otevřel jsem dveře Agnesininého červeného autíčka, posadil jsem se a zabouchl jsem. Urychleně jsem se připásal. Tanya si zrovna prohlížela upravený interiér auta, ale potom zabrouzdala pohledem na mě. Agnes strčila klíčky do zapalování a auto poslušně nastartovalo. Už je to tady zase! Projelo mi to hlavou a sesunul jsem se zničeně dolů do sedačky. "Agnes? Kdo je tohleto?" zeptala se Tanya. Agnes se pokoušela nějákým chytrým způsobem vycouvat, ale nešlo jí to. "To je Jack, kámoš" řekla bez pohledu. "Takže jsi si nakonec někoho našla? Já jsem pořád singl!" zasmála se. Trochu mě to pobouřilo. Já? A Agnes?!? Jakože vážně? "Já s ním nic nemám! Ale pravda, svojím způsobem singl nejsem!" zasmála se Agnes a já bych na ni vykulil oči... Eh... Ale důvod proč jsem to neudělal je asi jasný. "Vážně!? Jaktože to nevím?" řekl jsem s šokovaným úsměvem. Zajímalo by mě, s kým. S Helenem ne, s Jeffem asi těžko... Usoudil jsem, že si vymýšlí. Nevnímal jsem v té chvíli, co dělá s autem, takže mě překvapilo, jak dupla s nenadání na plyn. Auto se vší silou vyrazilo a já jsem zase ucítil ledvinu až v krku. "Woow!" zapištěla mi Tanya do ucha, překvapená sílou tohohle autíčka. "Upravila sis auto, viď? Já jsem věděla, že to někdy uděláš!" řekla nadšeně, přimáčklá na sedadlu. Agnes vyjela na rovnější a prázdnější cestu pravděpodobně někde přes pole. Usmála se. "To jsi ještě neviděla, co tenhle mazlík umí navíc!" skočil jsem jí zděšeně do řeči. "Agnes proboha NE!" vyjekl jsem. Bylo mi jedno, že se strapním před nějákým chytrým jídlem či co, prostě jsem NECHTĚL, aby mačkala ty čudlíky. Tanya se potichu zasmála. "Co vlastně teďka děláš? A proč si odešla? Toho tvojeho robota nakonec dodělala Polly a získala Konečného génia! Na půl s tebou, ale ty jsi zmizela! Proč?" švitořila. Agnes se zhluboka nadechla a zase vydechla, než začala vysvětlovat. "Vzpomínáš na to, jak jsi mi zarazila do hlavy ten čip?" zeptala se. Tanya sklesle přikývla, i když musela vědět, že to Agnes nevidí. "Jo... Měla jsem s toho výčitky. Bylo to od tebe obětavé, že jsi to vyzkoušela první, i když nevím, komu by pomohlo, že nemá city. Jak vidím, buď to nefungovalo, nebo už to fungovat přestává!" zasmála se. Agnes se přiusmála taky. "Přestává to, a právě pro to jsme tady!" řekla a podívala se na Tanyu do zrcátka, aby viděla, jak jí zamrzl úsměv. Chtěla něco říct, ale Agnes jí nedala možnost. "Když jsem ho tam měla, konečně jsem se mohla pomstít. Potom jsem se sem nemohla vrátit, něják jsem to v tom amoku všechno nedomyslela, takže jsem se schovávala v lesích, kde si mě oblíbila jedna osmiletá holčička, konkrétně její duch. Ducha si oblíbil takový vysoký chlápek bez ksichtu a---" Agnes prudce zatočila, takže jsem málem spadl na Tanyu. "AGNES SAKRA DĚLÁŠ SI PRDEL CHCEŠ MOC ABYCH SE TI TADY POBLIL" zanadával jsem s rukou před pusou. Agnes mě ignorovala a mluvila dál. "--- tak mě nechal v takovém baráku v lese, kde se později začely stahovat invidiua. Když už mu začelo vadit, kolik lidí tam bylo, odešel. Takže bydlím v baráku v lese!" usmála se. Chvíli bylo tíživé ticho, rušené jenom hučením motoru, než se Tanya ozvala. "Agnes... Nepotřebuješ obklad?" řekla nepříliš hlasitě. "Já? Uvidíme! Co třeba taková šedivá bezoká zubatá kanibalistická zrůdička?" trochu jsem sebou trhl a zvedl jsem hlavu. Tanya zavrtěla hlavou, jakoby chtěla podtrhnout poznámku, že se Agnes zbláznila. "Kdo myslíš že sedí vedle tebe?" broukla Agnes bez pohledu. Tanya vyděšeně trhla hlavou směrem ke mě. Zvedl jsem ruku a sundal jsem si sluneční brýle, zároveň co jsem se zazubil, aby se jí naskytl asi nejděsivější pohled, který kdy viděla. Nekecám, vidět mě pod maskou je sakra zážitek. Zděšeně se namáčkla na dveře auta, měla v očích smrt. Musel jsem uznat, že takhle vypadá jako daleko chutnější jídlo. To se Agnes ale zařekla, že mě donutí zvracet, že. Spomalila a najela na pole. Přestal jsem si všímat toho chutného vyděšeného sousta a přenesl jsem pozornost na Agnesininé počínání. Nasadil jsem si spátky brýle. "Agnes co si myslíš že děláš?" řekl jsem trošku s obavami. Tanya se zatím stále krčila, neschopná slova, u dveří. "Nudím se! Pojedeme kousek polem!" zasmála se. "Agnes ne!" řekl jsem to takovým tónem, jako když voláš na psa. Agnes ale neodpovídala. Napadlo mě, že Agnes by byla doopravdy špatný pes. Možná kdybych to jinak sformuloval. "Agnes, fuj je to!" řekl jsem, ale tím jsem ji akorát naštval. Natočila volant a dupla na plyn, takže se auto rozjelo směrem přes pole s doprovodem drcání, jak jsme jeli přes hlínu. Chtěl jsem něco vykřiknout, ale místo toho jsem začel zoufale točit s tou věcí na dveřích s marnou nadějí, že se otevře okno. Bylo rozbité. Když jsem to spozoroval, Agnes už přeskakovala na cestu. Ucítil jsem pachuť ledviny v puse. Tryskově jsem hmátl po klice, čímž jsem téměř vyrazil dveře. Hlavní ale bylo, že jsem nemusel blít na jídlo a nevypadl jsem ven. "BLUEEEEH" tak něják znělo, když se kusy ledvin pohybovaly opačným směrem, než by měly. Uslyšel jsem, jak se zvratky rozprskly na asfaldce, po které jsme teď jeli. Šmátr jsem po kapesnících, abych si utřel pusu od žaludečních šťáv a kapesník jsem hodil na cestu. Když jsem se zvedal, děkujíc za to, že jsem uvázaný, zjistil jsem, že za námi jede auto. Policejní auto. Rychle jsem zabouchl dveře a posadil jsem se rovně. "Agnes dělej jeď." řekl jsem s vyděšeností v hlase.
 


Komentáře

1 Sara Sara | 13. září 2015 v 13:18 | Reagovat

Super už sa teším na dalšiu časť :D

2 Nika Nika | E-mail | Web | 14. září 2015 v 21:42 | Reagovat

Skype si rušit nebudeš! Minimálně ten ne!! :D
Krom toho... ZVRACEJÍCÍ EYELESS! "Nechala bys Eyelesse se pozvracet?" "Určitě :'D"

3 Zuzu Zuzu | 17. září 2015 v 22:27 | Reagovat

No jo to se stává Maki. Koukni se na nějaký animace,videa nebo si něco přečti. Něco co tě pobaví. Ale rozhodně nic nemaž. Dotáhla jsi to tak daleko tak by byla velká škoda to teď vzdát !
A k téhle kapitole : OMG já chci to auto :D A ten Jack ... Myslela jsem že smíchy umřu. Už se nemůžu dočkat na další kapitolu .

4 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 29. září 2015 v 15:12 | Reagovat

Nah, Makiiii, nevzdávej se! Taky jsem mívala tyhle stavy ale pšššt, nedělej to. Jistě, dej si pauzu. Odpočiň si. Načerpej energii. (Co jsem teď dělala já, že?)
Držím palce a věřím, že ti bude líp.
Mimochodem, perfektní díl!! Tvůj blog patří do toho ostrůvku, kam se můžu schovat, když už mi tady na intru všecko poleze střevama... A nebo krkem :)
Chudák E.Jack, ale jen ať trpí, hlavně že Všemocná Iharo se pobaví. :DDD
(K: všemocná, jo? I ty vtipálku)

5 Marketa Kaki Marketa Kaki | Web | 30. září 2015 v 15:16 | Reagovat

[1]: díky :)

[2]: no, popravdě první neměl vrhnout, ale potom přišla Iharo a já jsem nevěděla jestli ano nebo ne XD tak jsem se ptala ^^

[3]: nemyslím si, že jsem to dotáhla něják extra daleko... Jop, s tím autem souhlasím xD

[4]: věř mi že to bude dobrý c: ale... Nevynechalas "ostrůvku gramatických chyb"? :D

6 Kalamity Iharo Kalamity Iharo | E-mail | Web | 5. října 2015 v 18:16 | Reagovat

[5]: Nevynechala brouku. Nebudu tě upozornovat na něco, s čím mám taky problémy (Iharo is really kind!) Pamatuj, že tě mám ráda a fandím ti, Oki?

7 STIAK STIAK | E-mail | Web | 28. listopadu 2015 v 23:05 | Reagovat

HLAVNĚ NIC NEDELETUJ, MY TĚ MILUJEM °^°
A to je pravda, Maki, jsi pro nás prostě naše Maki, jsi pro nás náš Náklaďák a tak to prostě bude, nikdy se nám z hlavy nevymažeš, tak se, proboha tě prosím, nesnaž :'3

A k článku!
"...a já bych na ni vykulil oči... Eh... Ale důvod proč jsem to neudělal je asi jasný." NO TWL! :'D

Je to epickej díl, ostatně jako vždy ^w^  TAKŽE O VYMAZÁNÍ KAKI ANI NEPŘEMEJŠLEJ!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama