Březen 2016

Sklo

16. března 2016 v 15:09 | Markéta Kaki |  Nesmysly a myšlenky
Chladivé
Průzračné
Tvrdé
Rovné
Neptáš se ho jako poprvé svých přátel, když o něj chceš opřít hlavu.
Nemrví se. Neuhýbá pohledem. Ublíží jen fyzicky. Neutíká. Nic ti nezatajuje.
A nehřeje. Netepe mu srdce. Je tvrdé jako kámen. Neobejme tě, když ti je nejhůř.
Nezná tvůj příběh, ale neodežene tě. Není ti blbé před ním brečet.
Mlčí. Dává ti tak čas na přemýšlení. Jak dlouho jen budeš chtít. Klidně navždy. I s kulisou. Monotóní zvuk otáčejících se kol, motorů, klaksonů, lidí, všelijaká krajina, míhající se za oknem nebo třeba tvůj vlastní odraz, společně s malým obláčkem kapiček, co se vysrážely na skle.
Na přemýšlení, co se to děje s tvým životem. Co se to děje s životem jiných. Jak si můžou někteří myslet, že se budou moct přetvařovat navždy. Nad tím, že máš málo odvahy, že se nezvládneš podívat někomu do očí a nezeptat se na pravdu. Nad tím, že jsi zmatený. Že máš strach. Že máš vztek.
Nevyvrací ti, když si myslíš, že jsi kretén. Neucukne, když vidí, že zatínáš pěsti. Nemá ti za zlé, když by ses na to všechno vykašlal. Není mu divné, že to odmítáš udělat. Nic neřekne.
Je těžké vystoupit. Odejít z toho mlčenlivého, hlubokého světa, které sis s tím sklem vytvořil.
Ale ty víš, že musíš.
Realita čeká.